PINK FLOYD – Obscured By Clouds (1972) DR14 40:28 Japan CD 1986 Tosiba EMI CP32-5275
„Velevážené publikum, vážení hosté, račte blíže! Dnes zde, v našem potemnělém sále, uvidíte a uslyšíte číslo dosud nevídané a neslýchané. Jako vždy, i tento večer zažijete překvapení nečekané.. Vystoupí zde humnělecké těleso, nyní za touto absolutní oponou ukryté. Eskamotéři kumštu sonického se tu, pěkně prosím, před vašimi zraky, jen pro vás pokusí vyjevit své humnění velikolepé a zvukotvárné. Před nimi i veleslavná božská pěnice bledne a popelaví. Přistupte blíže, ať nepřijdete o nic z naší parádní šooou!!!
Mezitím v šeru na pódiu postává a přešlapuje čtveřice mladíků. „Co to mele, ten dědek?", říká vysoký, s výrazem nosatého zevlouna. „Ale Rožére, si to tak neber, sem strejčkovi slíbil, že mu vystoupíme v kabaretu." odpovídá suverénní mánička vedle stojící. „Jó, strejček, povídáš? A čímpak se zabejvá?" „Však vidíš, má tady v Paříži bar a provozuje trochu zábavy. Lidi na to rádi choděj. Občas jim předvede nějaký veselý čísla. Třeba minule to byly cvičený opice." „Ahá, a včíl jsem tady místo vopičáků my? No ty koky, Dejve!" nespokojeně se klátí. „No jasně, vohromný, že jo. A eště jsem mu slíbil, že to bude takový jako hezký." Mrkne po dalším kolegovi opírajícím se o roh, „rajt Wrajt?" Stoický vlasáč krčí rameny. „Chceš říct, že to jindy není hezký, nebo co?" dožaduje se pozornosti Roger. „Ty seš pořád nespokojenej, Róžér. Von strejda dělá taky do filmu." „Co tam dělá? Se svou svojí figurou tak leda bahenního muže." Dejuv polkne, „Von se hlavně dobře zná s režisérem, hrajou spolu krokety." „Říká se kroket." „Šak já vím, ale voni tomu tak říkaj, prej si pak připadaj jako krokety-rokety, sou děsně vtipní.."
Ze sálu se ozývá šum, hrkání židlí, cinkání sklanic, kašlání a podupávání. Lidí je tam plno.
„Jako, aby to byly takový hezký náladovky, žádnej rachot s bubnama." Basák začíná chytat barvu, „Jak náladovky, ti šibe? Proč teda sebou taháme Majsovy kotle?" „Páč to před lidma dobře vypadá.", vede si dál svou kytarista a přešlápne. "Fajn, tak já teda na pódium postavím figurínu a dám ji na krk svoji basu, to taky dobře vypadá." „Když myslíš, ale strejčka to asi nepotěší." Co teda po nás chce?" Dejv: „Abysme něco hráli." Roger koulí očima „To je jasný, a má to být hezký, tos už říkal." „Nó, že pak podle toho nás dohodí tomu rejžovi do nějakýho filmu, tak aby mu to tam zapadlo. Budeme prostě taková pohodově volná čtyřka.."
„Neváhejte, ještě pár volných míst zbývá! Jak tyhle mosty shoří, už se nikam nedostanete.. Ještě několik posledních stolů a židlí, nestyďte se, posaďte se.."
„Tak dej aspoň nějaký téma, když tomu teď šéfuješ", ironicky rejpe Roger. „Dej ty, jestli máš". „Nemám, akorát sem zrovna přemejšel vo nějakým velkým hópancu do nebe" „Dobrý, tak tam dej nějaký mraky." „Co?" „No jako voblaka. Vůkol nás." napovídá David. Roger poprvé vypadá, že má zájem. „Dobrý téma." A hned začne improvizovat „Zhulenej jak mrak, dám jim všem na frak, dekadentní buržousti, budou z toho žasnouti.. ne-e, v ouzkosti, to taky ne, to pak doladíme, je to dobrý, bude goldna.." „Má se to odehrávat někde v Africe", dodá Dejvid.. „Aha, tak to nic, zlaťáky jsou v..."
Sál pomalu utichá, je slyšet jak si uvaděč stoupnul před opoku a pokašláváním se připravuje ke svému proslovu.
„Hele, už jdou, co teda budeme hrát, ty vole." „Já nevím, stačí něco neučitýho, táhlýho, jen takový náznaky, ňáký sentimentální texty o konci dětství a tak, však já si s kytarou vystačím, a když pomůžou klávesy, rajt Wrajt, tak to máme v kapse." „Se nějak cejtíš Dejve, co budu podle tebe dělat já." „No, co bys, stoupneš si tady doprava." „V žádným případě, já vždycky doleva!" „Jak chceš, tak si stoupni tady doleva, a když už tam budeš, drnkej nějaký kántry, to má strjeda rád." „Tož, tos měl řécť," ozvalo se zpod doposud mlčícího klobouku, „bech sebó vzal pséka." „To neva Mejsi, dáme tam nějaký jiný zvířata, můžeš je zkusit imitovat, když si moc nezaboucháš. Jo, nebo divochy z pralesa, to ti pude taky dobře, žejó.."
Ze sálu proniká rázný hlas s profesionální dikcí.. „...a ještě, než se ocitnou v záři reflektrorů a vyjeví se ve své plné lráse, koho byste řekli, že tady máme, dámy a pánové..."
„Buržoust dekadentní", skřípe zuby baskytarista, a vleče naštvaně figurínu na levou stranu pódia. Bubeník sedí za naaranžovanými bubny, a tváří se, že je mu všechno jedno. Klávesákovi to jedno doopravdy je, hladí klávasy a pak na nich usíná. Dejv začíná pomalu drnkat banální melodii, opona se otvírá, na muzikanty dopadají pruhy světel, ts ts tři čtyři...
O pár měsíců později. Řinčí telefon. „Co je zas", vrčí do sluchátka Roger, a pak zamyšleně dodá, "ale to zvonění by na začátek nebylo špatný..." Z druhé strany bodře: „Tak to prej vyjde, máme kšeft, už je to v lisovně." „Co, uh, jakej kšeft? Co vyjde?" „Bude to mít pěknej vobal, takovej veselej, s barvičkama." „Chceš říct, že ta blbost, na kterou se snažím zapomenout, neskončila v popelnici?" „Né, ty vogo, to bude trhák! Si představ, vyjde to dřív, než ten biják. A ten se kvůli tomu přejmenoval!" „Jak přejmenoval?" „No podle tý naší desky, čumíš co." „A jak se ta naše deska jmenuje?" „No jak, šaks to sám vymyslel." „Já že sem něco vymyslel?" „Přece zhulenej mrakama!" ... „No ty koky, to teda fak čumím..."
Já taky čumím. Jak tohle mohla skupina pustit ven pod svým jménem. Nesouvislé útržky od self cover bandu, co se za každou cenu snažil, aby to bylo bezvýrazné, univerzálně použitelné, neosobní. Hlavně nebýt sami sebou, jen pár již slyšených tónů rozetřených v tenké vrstvě do plochy. S Flojdy má tohle společný jen název a jména protagonistů, kteří se toho v nějakém polospánku snad i zúčastnili, aby zrecyklovali sami sebe.
Lidičky, prosím vás, neodcházejte... Kam jdete, zústaňte. Ještě vystoupí krokety-rokety. Vstupné vám stejně nikdo nevrátí. Tak si dejte říct...
Ani náhodou, strejčku. Podfouknul jsi mě chabou náhražkou, a já ti dávám po zásluze dvě zamračené hvězdy.
** |
Registrace nového uživatele 
