Zeppelini...Leč pro mě nemají nejspíš album, které bych za sebe považoval za vyslovené mistrovské dílo (nové poslechy ale můžou ještě leccos změnit, protože na rozdíl od některých kapel, které už se mi za tu doby víceméně 'zakonzervovaly', u nich stále nacházím nové věci, které mě občas dostanou), mají muziku napříč lety na vysoké úrovni konzistentně se vyvíjející. Jejich tvorba má nezastupitelné místo především v těch zákoutích duše prahnoucích po útěku od všedností, komfortu (jakkoliv pateticky to může znít) vstříc zážitkům a širým končinám. Tam, kde se žhnoucí slunce v suché stepi opírá do rozpálených skal, tam z dáli na cestu provolává (někdy až nadmíru) vypjatý, rozervaný, uhrančivý, žíznivý i magicky tklivý hlas Planta souznící a prolínající se s Pageovým nevšedním pojetím kytarových obrysů od syrových rock-n-rollových riffů přes planoucí i procítěné blues do idylického folku - pro tuto Zeppeliní polohu mám obzvlášť slabost. V kombinaci s Jonesovými výbušnými basovými figurami i klávesovými paletami a rovněž i suše znějícími a zároveň zběsile živelnými údery Johna Bonhama kapela ve svém celku vytváří jedinečně divokou i delikátní hudební scenérii.
V jedničce je pravda na můj vkus příliš opakujícího se blues a neopracovanosti evokující třeba ještě i rané Sabbathy, kteří si pro změnu očividně od Zeppelinů "půjčovali" riffy z 'Communication Breakdown' a 'Dazed and Confused' do jejich 'Paranoid'. Přes všechno charisma a energii sálající z muziky, pro mne osobně album jako celek není úplně zásadním, i když vnímám jeho předělovou roli v hudební historii. Nejoblíbenějšími jsou 'Good Times Bad Times', 'Your Time is Gonna Come', 'Black Mountain Side' (i přes vykradenost se mi Pageovo podání hodně líbí), a asi i 'Communication Breakdown' (která má na jistých místech až punkový nádech, vokál mi tu připomíná zpěváka Cedrica Zavalu z Mars Volty, který se asi Plantem dost inspiroval). Za mne 3/5, ale nerad bych opět kazil plnopalební průměr, mně stačí sem tam si zaplkat z češtině.
|
Registrace nového uživatele 
