tucnak01Našel jsem svoje bláboly o koncertě v únoru 2020, tedy ještě před tím covid podvodem:
Jak jsem psal, na koncert jsem šel, resp. jel s určitými obavami, které se ale postupně téměř zcela rozplynuly. První milé překvapení bylo, že představení začalo přesně úderem osmé, můj názor je, že tak je to správně. V prvním, asi hodinovém bloku byla nejlepší skladba A Nightmare To Remember z Black Clouds & Silver Linings, ale k mému dalšímu překvapení musím sdělit, že zazněly i tři skladby z posledního alba, které mi naživo prostě nevadily.
Po dvacetiminutové přestávce zahráli Dream Theater celé album Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory, a bylo to opravdu úžasné. Tou dobou už jsem byl smířený a zvyklý na bubeníka - Mike Mangini je zřejmě úchyl nebo masochista, myslel jsem, že ty činely, které takhle vysoko nemá nikdo jiný, jsou jen na efekt v tom videoklipu, co jsem viděl, ale ne, on takhle odehrál celý koncert. Musí to být strašně fyzicky náročné, ale možná to bere jako udržení kondice, je o dva dny starší, než já, a před tímhle výkonem tedy smekám, jo a je to opravdu vynikající bubebík.
V podstatě nemám vlastně žádné výhrady, tedy určitě ne nějaké podstatné, koncert mě vtáhl už v první části, ve druhé to pak byla místy úplná hudební extáze, navíc sdílená s dcerou a synem. A opravdu jsem si to užil až do konce, to, že v přídavku, At Wit's End, z posledního alba, se projevil ten rozdíl mezi současnou a dvacet let starou tvorbou kapely, mě nepřekvapilo, a ani tedy moc nezaskočilo nebo nevadilo. Stejně jako fakt, že James LaBrie, hlavně samozřejmě v pasážích jen třeba s akustickou kytarou nebo piánem, zpíval občas lehce zprdele – s kapelou se to ale ztratilo. No a srandovní je, jak si barví vlasy a vousy, chlapi v mém věku, vypadá to prostě legračně, hehe.
Celkově, pokud bych musel hodnotit, tak bych dal 90%. |