Marillion – Afraid Of Sunlight -1995I když už předešlé album Brave pro mne bylo zcela ultimativní záležitostí, až deska Afraid Of Sunlight u mne dosahuje prvního maximálního hodnocení, ze všech předešlých desek Marillion. Jedná se totiž o desku, která bezpečně spadá do kategorie-nejoblíbenější. Další alba, přesněji následovníci tohoto eposu, budou tuto kastu plnit téměř jedno za druhým, Afraid je tím prvním a pochopitelně nejstarším. Tady žádný půl bodík sundávat nebudu, naopak kdybych mohl, dostal bych se klidně i nad maximum. Tuto mou obrovskou náklonnost k této i některým dalším lp zajišťuje jeden jediný prvek, přesněji řečeno sugestivní vjem, kterého je na recenzované desce nadstandardní množství. Tím prvkem je nálada, respektive její síla, chcete-li tedy sugesce nálady. Ne na všech svých dílech dokázali Hogarthovci přijít s tolik hutnou esencí melancholie a něhy v jednom balení.
Produkce je brilantní a velkoryse podtrhává onen zmiňovaný esoterický lesk. Zvuky kytary jsou vzdušné a prostorné zároveň, ambientní klávesy se vzdouvají i konejšivě hladí. Hogarthův hlas se andělsky pne k nebesům, vznáší se nad vší tou krásou a velkolepostí, pláče, naříká, lká, to vše v maximálně možné míře. Ten, kdo právě tyto aspekty u zpěváka obdivuje, užije si jich dosyta.
Neexistuje zde slabší skladba. V mnoha písních se prolíná jistý koncept a to temnota, která je často základem zdánlivé radostné dokonalosti. Několik písní se týká úspěšných lidí, kteří mají všechno, ale jejichž příběhy se stávají temnými, protože nic není dokonalé a nikdo nikdy nemůže mít vše, co chce. Tyto příběhy jsou naznačeny jak v textech, tak v chytrých hudebních motivech zavedených do skladeb.
Brave je fanoušky bezpochyby považováno za nejlepší album Marillion v éře Hogarth. Přesto je právě Afraid Of Sunlight samotnou kapelou označováno za jedno z nejlepších děl, na kterém kdy pracovali a po desítkách opakovaných poslechů jistě zjistíte proč. Úvodní Gazpacho je pozvánkou k tomu, co byste od alba mohli očekávat, písně plné kontrastů, velkolepý karneval zvuků, syntéza pocitů..... Poté následuje pocta Beach Boys, rozkošná a rozdováděná (mnohými dodnes nepřijatá a nepochopená) žertovná, avšak nesmírně vitální pumelice Cannibal Surf Babe. Od prvního songu až do konce jde o revoluční zvukomalbu, navíc opatřenou smysluplnými texty. Beautiful (klidně použiji termín nejumělečtější, co do krásy píseň Marillion), obsahuje jedno z velice dojemných poselství života. Afraid Of Sunrise je pecka, stejně výživná, jako silně melancholická Afraid Of Sunlight. Jedinečnou orgasmickou bombou a pro mne top vrcholem desky je lahůdka Out Of This World, věnovaná Donaldu Campbellovi, který zemřel při nehodě poté, co se pokusil překonat rychlostní rekord ve vodě. A konečně, další dvě modly, Beyond You a King, nepopsatelné, neuvěřitelné, zkrátka hledám slova..aaa....
10/10 |
Registrace nového uživatele 
