Tool - 10,000 DaysJak jsem již několikrát avizoval u předchozích desek Tool, na psaní o 10,000 Days jsem se těšil asi nejvíc. Ještě dnes si velmi dobře vzpomínám, jak se po geniálním Lateralus (Lateralu) na tohle album napjatě čekalo. A taky na "hypování" a všemožné spekulace, mlžení (i od samotné skupiny) a konečného potvrzení únikem alba týden před datem vydání (kterému skoro nikdo nevěřil). I když většinou "leaky" ignoruju a čekám na oficiální den vydání, tenkrát jsem to nevydržel a uniklou verzi si obstaral. Pár dní před oficiálním vydáním jsem tedy věděl, že 10,000 Days je dalším výjimečným dílem Tool a v mém žebříčku se postupně vyšplhalo až na nejvyšší příčku.
Album si hoši produkovali sami a upřímně bych ani nepoznal, že to už neměl pod palcem David Bottrill. Zvukově je to tradičně vymazlené, jednotlivé nástroje jsou od sebe pěkně oddělené a prostě to není žádná zahuhlaná zvuková koule (což ale v jejich případě nehrozilo nikdy). Spousta lidí tuhle desku srovnává s tou předchozí, ale podle mě 10,000 Days není tak monolitické, je rozmanitější a poněkud experimentálnější. Komerčně mělo album fantastický úspěch a v "hudebně analfabetických USA" © Miro se jej v prvním týdnu prodalo přes půl milionu. Má také moc pěkný obal, jehož součástí jsou stereoskopické brýle a pokud si s nimi prohlížíte obrázky v bookletu, získávají tím třetí rozměr. Samozřejmě nesmí chybět ani varování, aby člověk brýle používal pouze k zamýšlenému účelu a případně si neublížil a nesoudil se s vydavatelem či kapelou o velkou hromadu chechtáků.
Ještě se zastavím u samotného názvu 10 tisíc dní. Maynardova maminka utrpěla ve 31 letech mozkovou mrtvici a až do své smrti v roce 2003 byla částečně paralyzována. A protože se to stalo v roce 1976 a do roku 2003 je to 27 let, odpovídal by tomu i ten počet 10 tisíc dní. Texty na celém albu jsou klasicky maynardovsky šifrované a některé pasáže právě odkazují na tuto událost. Celé ty roky jsem tedy žil v domnění, že to tak je. Jenže pak jsem se dočetl, že samotný Maynard v nějakém rozhovoru název alba vysvětlil tak, že se jedná o dobu zhruba jednoho oběhu Saturnu kolem slunce. Tak budu tentokrát Maynardovi věřit, ale to první vysvětlení bylo tak nějak asi atraktivnější.
Album otevírá naprosto dokonalý úvod naprosto dokonalé pecky Vicarious. Tahle jedna z jejich vůbec nejpůsobivějších skladeb mě vždycky dokonale uzemní a náležitě naladí na poslech celé desky. Ani vlastně nevím, co bych tady měl vyzdvihnout, protože všechno je tu úžasné: dynamika, technické provedení, Maynard, samotná kompozice. Úplně boží je prostřední pasáž po stopce a následná gradace, která je rytmicky neuvěřitelně namakaná. Pasáž od zhruba 5:35 je tak úchvatná, že se mi z toho chce až plakat © Pepa. Jambi začne rovnou pěkně od podlahy riffem z cirkulárky a pomalou kompoziční výstavbou navázanou na zmíněné rytmické riffování. Maynardův vokál je tu až překvapivě melodický a celou skladbou se táhnou všemožné dynamické změny. A až teď po tolika letech jsem si při pozorném poslechu na sluchátkách všimnul, že v refrénu (pokud se to za refrén označit dá, vzhledem k vcelku netradiční struktuře skladby) se v pozadí ozývá i něco jako syntezátor. Ve druhé polovině skladby se ozve bombastické kytarové sólo hrané přes talk box a v závěru to opět všechno nádherně vygraduje. Wings For Marie (Part 1) funguje jako předehra k titulní skladbě a tady vidím jistou paralelu s Parabol/Parabola z předchozí desky. Ostatně už samotné názvy to jasně deklarují. Tahle předehra je právě onou experimentálnější tváří Tool, která mě po tolika letech hrozně moc baví a dnes možná tyhle dvě skladby považuji za středobod celého alba. Při poslechu křídel pro Marii (reference na Maynardovu matku) ve mně cosi rezonuje a úplně přesně nedokážu popsat svoje pocity. A tohle umí málokterá kapela. Titulní 10,000 Days (Wings Part 2) v podstatě atmosféricky naváže s všemožným klepáním a cinkáním Velmistra Careyho a přímo ukázkově graduje. K dokonalému napětí přispívá i neustálé klepání dupáku a neúnavné vyhrávky na baskytaru. Jenže to ještě není všechno. Pak se přidá i Adam s kytarou a Maynard začne skladbu šponovat vokálně. A to už padají králičí bobky © Miro. V prostředku přijde takový "falešný" vrchol, kdy může posluchač nabýt dojmu, že tohle je (yoko) ono. Pravý vrchol ale přichází až spolu s famózním kvílivým kytarovým sólem, Danny s Justinem do toho začnou házet všemožné vyhrávky a všechno to v závěru exploduje do katarze, na kterou stejně člověk není připraven tak, aby ho to celé nesešrotovalo. Tahle věc aspiruje na mojí nejoblíbenější skladbu Tool všech dob.
The Pot je výborná vypalovačka, kterou Tool chytře zařadili po předchozích meditačních kusech. Pamatuju si, že při prvních posleších jsem se na tuhle skladbu vysloveně těšil, protože jsem tenkrát ještě nedokázal dostatečně docenit dvě předcházející skladby a těšil jsem se, že zase přijde pořádný nářez. A to pořádný! Opět tady září rytmická sekce Carey/Chancellor, i když ostatní dva borci určitě nezůstávají pozadu. Miluju Maynardovo melodické frázování a Liar, lawyer, mirror show me what's the difference se řadí mezi ty moje vůbec nejoblíbenější. Zpomalovačka ve druhé polovině s talk boxovým skřípáním je opět nádherná a konec skladby vysloveně posrávací. Ke skladbě vznikl i videoklip, který se ale bohužel nikdy neodvysílal. Lipan Conjuring je taková odpočinková mezihra s cinkáním Indiánů kmene Navajo a po ní přijdou opět dvě pecky, které stojí vedle sebe v páru. Lost Keys (Blame Hofmann) funguje jako atmosférická předehra a ten táhlý kytarový tón, který po nějaké době začne měnit výšku, je nadpozemsky krásný. Tady si Tool opět pohrávají s tajemnem, když na pozadí probíhá konverzace sestry a lékaře, který se jde podívat na pacienta Hofmanna a vyzve ho, aby mu pověděl, co se odehrálo v Rosettě. "What's happened? Tell me everything." A na to naváže atomová bomba Rosetta Stoned, "Alright then, picture this, if you will...", kde na začátku Hofmann překotně vypráví příběh z Area 51. Maynard se k samotnému zpěvu dostane až někdy po minutě a půl a celá ta skladba je zkrátka a prostě totální esencí hudby Tool. Je tu zase neuvěřitelná spousta dynamických změn, přechodů a nápadů. Dočetl jsem se, že se tu střídají takty 4/4, 5/8, 5/4, 9/8, 11/8, 3/4 a 6/4. Dobrý, no. Danny Carey asi taky pochází z nějaké té laborky v Area 51, jinak to není možný. Mojí nejoblíbenější pasáž začíná v čase 6:05 a pak v osmé minutě, když do toho Danny začne přiťukávat rytmy na elektronické bicí a ozve se další jonesovsky zvláštní skřípající kytarové sólo. U následné gradace si vždycky říkám "No tyvole!" a když se ještě přidá Maynard, je to dokonalá definice hudebního orgasmu. Intension určitě bude v hodnocení trochu kontroverzní, ale pro mě je to další pecka, tentokrát z ranku experimentálních kousků. Na pozadí opět indiánské rytmy a všelijaké cinkání, parádní vyhrávky na basu a zefektovaný hlas Maynarda. Za polovinou stopka, vybrnkávání na kytaru a potom skvělý rozjezd s elektronickým "bordelem". Tuhle skladbu ale opět chápu hlavně jako předehru před (téměř) závěrečným kusem Right In Two, což je dechberoucí skladba a opět jedna z mých vůbec nejoblíbenějších od Tool. Na začátku znovu přímo ukázková atmosféra a když se nad tím zamyslím, ani k tomu nebylo moc potřeba - jenom nějaké cinkání, vybrnkávání na kytaru, zefektovaný riff, úsporná basa a jemný Maynardův zpěv. Hoši z Tool ale i takovými prostředky umí vykouzlit velkou věc. Ve své první polovině skladba příjemně graduje a zlom nastává v pasáži, kde Carey vyťukává melodie na elektronické bicí a do toho vstoupí kytara, aby to nakonec celé vyústilo do jedné z nejkrásnějších částí desky. Celý ten závěr skladby je pro mě nepopsatelným zážitkem a ani se o to tedy nebudu pokoušet. Dokonalý závěr famózní desky. Viginti Tres je ambientní zhulenina, kterou většinou i vynechávám a je to věc, bez které bych se v klidu odešel a ani ji nebudu do hodnocení počítat.
10,000 Days je nádherné, pro mě v podstatě dokonalé album, které se již roky řadí do mého top alb všech dob a dávám ho na stejnou poličku spolu s The Lamb od Genesis, Animals od Pink Floyd nebo Brave od Marillion. Tady musím tedy použít Honzovu hodnotící stupnici, protože ta standardní nestačí...
6/5 |
Registrace nového uživatele 
