Přes víkend dva odlovy mimo måj obvyklý perimetr. Ten první byl asi dvěstě metrå od místa konfeence, takže ten jsem našla ještě první den před večeří.
Druhý měl být ale asi 1,5 km směrem do lesa. Bohužel časově nebylo moc kdy tam přes den jít, aniž bych obětovala program, takže jsem si všimla poznámky o vhodnosti nočního odlovu, ale bohužel jsem neměla baterku.
Naštěstí tam byl jeskyňář, který měl asi čtyři, takže jsem po setmění místo kulturního programu vyrazila směle do leså. Pršelo.
Podle mapy se dalo buď obejít kus do města a pak po silnici, nebo překrosit přes les až k té silnici a pokračovat dál od místa parkování.
Protože nerada něco obcházím rozhodla jsem se pro zkratku. Vzhledem k tomu, že to bylo v lese, kde se råzně stezky ztrácely, nakonec jsem se rozhodla obětovat nějaká ta data a nechat si nahrát mapu, kde byly i některé lesní stezky, bohužel dost chaotické.
Jedna mě nakonec zavedla zničehonic na nějakou louku, kde cesta zmizela, tak jsem podél podle mapy chvíli bloudila napříč, abych se protla s nějakou další cestou, což jak jinak, zahrnovalo škrábání se po čtyřech do prudkého mokrého zalesněného svahu ;)
Nakonec mě to zavedlo zřejmě na ještě jinou stezku, která tam våbec nebyla, až když jsem konečně potkala širokou turistickou trasu, byla jsem tak dezorientovaná, že bych byla schopná vyrazit opačným směrem.
Dál už to šlo všechno v pohodě, silnice a od ní stezka až k místu (keš se jmenuje Místo, kde teče voda nahoru a opravdu tam teče, minimálně máte takový pocit) které bylo moc hezké i v noci. Keš jsem chvíli hledala protože přesnost byla mizerná a fotohint je v noci poměrně méně hint než za světla. Na místě jsem byla po desáté a myslím že to byl zatím asi nejnáročnější noční odlov (pokud ne první).
Musím říct, že chodit pustým temným lesem, za deště a v počasí, kdy vám každý výdech vytvoří obláček mlhy od které se odráží vaše čelovka je nezapomenutelný zážitek. Když u toho hodinu někde bloudíte, tak ještě víc ;)
|