| zadáníA jako v obraně dodala: „Takže nikdy nedošlo na víc než na nějaké to veselí a pošetilosti. Ani jsem nikdy nedovolila, aby moje provokování nějakého muže zranilo na srdci nebo mu jinak ublížilo. Jenže teď...“ Vypadala nešťastně a podobně zněl i její hlas. „Jenže teď už se nesměju. Myslím, že mám asi strach, když... Když vím, že ho miluju a že ho chci... Když jsem byla malá holka, bylo to jiné, to mi přišla myšlenka na to, že bych se odevzdala nějakému muži, děsivá, jako bych otevírala dveře do vězení a otroctví... Já se vlastně vůbec neznám!“ Hlas se jí chvěl a neměla daleko k pláči. ,Já vůbec nevím, co chci, *******! *******, sestřičko, co si mám jenom počít?“ |
Registrace nového uživatele 
