zadáníO..... dlouho nevěřila, že si ji S.... nakonec vezme, kdykoli mu úmyslně ohlašovala, že se nějaký řádný člověk oženil se svou milenkou, zachovával S.... ledové mlčení, a když zaútočila přímým dotazem: "Tobě se tedy nelíbí, tobě se to nezdá krásné, co udělal pro ženu, která mu věnovala své mládí?", odpovídal suše: "Já přece neříkám, že je to špatné, každý jedná podle svého." Neměla ani daleko k tomu, aby věřila, co jí říkával ve chvílích hněvu, totiž že ji nadobro opustí, poněvadž nedávno slyšela od jedné sochařky: "Od mužských se dá čekat všechno, jsou to hrozní sprosťáci," což na ni udělalo tak hluboký dojem, že tuto pesimistickou maximu sama převzala a opakovala ji při každé příležitosti s beznadějným výrazem, jako by chtěla říci: "Koneckonců by to nebylo nic nemožného, takové už já mám štěstí." A tu tedy ztratila všechnu platnost optimistická zásada: "Mužům, kteří vás milují, můžete dělat všechno, jsou to blbci," zásada, kterou se O..... dosud v životě řídila. |