nápověda„Máš všechno?“ zeptala se.
Nahnul se k ní. „Co?“
„Minule sis u mě zapomněl hromadu věcí!“ křikla mu do ucha.
Shodil batoh ze zad, divže neskalpoval jakousi starší dámu, a začal se přehrabovat v jeho obsahu.
Zatrnulo jí. Znala svého syna natolik, aby věděla, že ztrapnění se na veřejnosti může přijít v jakoukoliv chvíli. Před pár týdny dovezl cosi, co vypadalo jako podomácku vyrobená bomba. Alespoň to si mysleli lidé v restauraci, kde jí kovovou krabičku předával. Nepomohlo vysvětlení, že se jedná o repliku komunikátoru z původní série Star Treku, ani hlas pana Spocka oznamující přesný pozemský čas. Červenala se ještě několik hodin potom. Popadla ho za loket a dotáhla ho za roh do postranní chodby u toalet.
„Co děláš?“ nechápal. „Chci se jenom podívat, jestli mám peněženku.“ Znovu zalovil v batohu. „Jo, je tady.“ Narovnal se. „Hele, mami, jdu. Ať nestopuju za tmy.“
„Dobře.“ Vrhla na něj kajícný pohled. „Zavolej mi.“
„Jasně. Ahoj,“ řekl a vydal se chodbičkou zpět k hlučícímu davu.
Postoupila dál ke dveřím toalet a opřela se o stěnu. Rozhodla se počkat, až většina hostů vstoupí do sálu, a potom odejde. Nechtělo se jí vracet a sledovat, jak zbytek její výzdoby padá na hlavu strážmistra Š. |
Registrace nového uživatele 
