nápovědaIhned jak dorazil sem do města, se hlásil svému úřednímu patronu od soudu, který ho měl za úkol sledovat na svobodě; nemělo smysl, aby si způsobil nějaké obtíže - a dali mu nějakou prkotinu na městském golfovém hřišti. Pracoval tam jedno odpoledne a dostal za úkol zarovnávat okraje trávníku, ale ta zeleň mu připomínala ten pitomý X Y a navíc ještě skončil se zátylkem pěkně spáleným od slunce. A to řekl dost. Od té chvíle paběrkoval a žil z menších zlodějniček.
Jako třeba včera v noci. Chodil městem a koukal, kde by se co šiklo, až přišel na automatickou prádelničku, takovou, jak mají otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, a službu tam měla tlustá bába v šedivých šatech s vyrudlým květinovým vzorem, která seděla na židli z modré umělé hmoty a spala jako zabitá. D. nemeškal, ihned byl uvnitř a potichoučku ulehčil automatickým pračkám pěkně jedné po druhé od peněz a vycházel s dvaceti třemi dolary a sedmdesáti pěti centy, vše v čtvrťácích, které mu tak tížily v kapsách, že mu skoro stáhly kalhoty. Kdyby měl v tu ránu utíkat před policajtem, neměl by šanci.
Upíjel neskafe a četl si legrácky v novinách, když vtom někdo zaklepal. Trhl sebou a instinktivně se podíval na okno a snažil se vzpomenout, jestli jsou tam nouzové požární schody, až pak si vzpomněl, že ho teď přece policie pro nic nehledá, zavrtěl nad sebou podrážděně hlavou, vstal, šel ke dveřím a otevřel je, a byl to K. |
Registrace nového uživatele 
