PřidámZhluboka zní to, checht a smích,
bubliny perlí se v prstencích.
A chraptivý chrčí zdola hlas,
jako by smál se pekelný ďas:
» Nechápeš, duše, bloudící v zmatku,
vzal jsem ti syna, že chtěl jsem matku.
A tak spoř kletbami a tak spoř láním,
věděl jsem jistě, že přijdeš za ním! |