nápovědaTrvalo téměř rok, než se na domě skutečně objevila tabulka, o jaké Bea s Evie onoho večera snily.
Sotva ji řemeslníci připevnili, vyběhla Tilly s leštidlem a hadrem v ruce. "Musí se blejskat jako zlato," prohlásila, "každýmu musí bejt jasný, že jsme podnik nejlepší kvality."
Štěstí se na ně ovšem hned na začátku usmálo. Nájemník, který s nimi sdílel poschodí, se vystěhoval, nemusely tedy shánět jiné provozní místnosti, mohly rozšířit i svůj byt a zařídit ho podle svých dávných představ. Už se tu cítily naprosto doma.
Nejdůležitější však bylo zařídit kancelář, dílnu a reprezentační prostory tak, aby to vyhovovalo jak novým zaměstnankyním, které hodlaly přijmout, tak těm nejnáročnějším zákaznicím.
Evie prohlásila, že to nemůže být něco tak zastaralého a nemoderního, co je k vidění v jiných salonech. Jejich Salon, jak už tomu teď s pýchou začaly říkat, musí jít s dobou. |