Přátelé, Duna v kině, to je zážitek, ačkoliv na samotný poslech náročnější Zimmer, pro film udělal veliký významný počin. Hudba jde spolu s filmem pomalu kupředu a dotváří místy snový svět, aby následně zarachotila a podmalovala vokály nádherné scenérie. Detailní propracování a sladění s filmem, dlouho jsem nevnímal takovou souhru, takovou událost. I lidé, kteří soundtracky nesledují, resp. neposlouchají, vnímají tuto hudbu nadmíru pozitivně. Letos tak druhý zážitek v kině, kdy z repráků duní Hans Zimmer. Oproti Bondovi, který byl spíše zábavný, tady jde o zádumčivý kousek, který se pod kůži zakousává pozvolna, aby vás nakonec zcela pohltil. |