Civilizace podle Cimrmana začala v okamžiku, když se dva lidé byli schopni vzájemně domluvit. Základní komunikační jednotkou byl tedy podle něho pár, dalšími stupni pak rodina, hospoda, valná hromada, tábor lidu a mezinárodní konference. Postoupit dál a zapojit celé lidstvo do jednoho komunikačního celku byl jeho velký sen. Uvědomil si však, že k tomu už lidstvu nebude stačit osobní setkávání, ale že tu bude muset nastoupit technika. Samozřejmě, že ve své době sáhl po jediném prostředku, který byl k dispozici, po telefonu. Rozhovor dvou jedinců od ucha k uchu nazýval Cimrman komunikační pěšinkou.
Když se poprvé dostal do vídeňské telefonní ústředny, kde byla zaměstnána jeho sestra Luisa, zrodila se v jeho mysli idea rušného komunikačního bulváru, dnes bychom řekli informační dálnice. O rok později si pronajal ve vídeňském Prátru malý cirkusový stan, který proměnil v proslulé informační šapitó "Všechno víme - odpovíme". V něm bylo zaměstnáno dvanáct středoškolských profesorů ve výslužbě, kteří telefonicky zodpovídali dotazy ze svých oborů. Uprostřed manéže seděla telefonistka, která podle druhu dotazu přivolávala k aparátu jednotlivé emeritní profesory.
Vídeňský Čech profesor Hodač, který v Cimrmanově encyklopedickém stanu působil jako chemik, ve svých pamětech vzpomíná: "Nastoupil jsem 1. října, když bylo ve stanu již chladno. Všechny piliny z manéže jsme již stopili a seděli jsme na lavicích v kabátech. Někteří si na zkřehlé ruce navlékli i rukavice. Povídali jsme si a popíjeli čaj z thermoláhví, a vždycky když zazvonil u paní Heleny telefon, každý se těšil, že to bude právě on, kdo bude přivolán, a z hlavy, bez pomoci příruček, odpoví na otázku. Dotazy byly nejrůznějšího druhu: jak těžký je měsíc, kde je nejvyšší hora světa, kdy se vrátí čápi z teplých krajů, kdy se vrátí manžel z restaurace a podobně. Šéf kanceláře dr. Cimrman byl s naší prací spokojen. Jen profesor Schuster ho přiváděl k zoufalství, neboť ve všech svých výkladech operoval s myší polní. Slon africký byl o tři tisíce myší lehčí než slon indický, brouk kovařík byl velký jako tři myší ouška, lasička byla jedenapůlkrát hbitější než myš. Tázala se ho jedna dáma, jak jedovatá je muchomůrka zelená. Jeho odpověď jsem si zapsal: 'Muchomůrka zelená je tak prudce jedovatá, že pouhý její úlomek byl by schopen otráviti takové množství myší, že tyto položeny vedle sebe vytvořily by řadu, podél níž by zdatný chodec pochodoval 34 dnů.'"
Vzpomínka profesora Hodače je prvním svědectvím o využití myši jako operátoru v informační technice.
Své informační šapitó chápal Cimrman jako předstupeň celoevropských států, aby je o své myšlence přesvědčil. Všichni s ním jednali jako s naivním snílkem a někteří s ním ani nejednali (např. Velká Británie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko). Smutné je, že jeho myšlenky se po 2. světové válce chopil až Albánec Enver Hoda, kterého Cimrman nechal propadnout z filozofie.
S pomocí modernější techniky, rozhlasu, zorganizoval v Tiraně světové vysílací centrum, které zodpovídalo veškeré otázky v různých jazycích. Místo kolektivu odborníků ze všech oblastí lidského vědění, byl tu však jen jeden, který veškeré otázky zodpovídal na bázi jediné všeobjímající vědy. Naše dokumentační středisko relace tohoto vysílání monitorovalo a dvě odpovědi Vám pro představu nabízíme:
Které umění je nejdůležitější? - Ze všech umění je pro nás nejdůležitější film, řekl velký vůdce proletariátu Lenin, který řekl mnoho podobných pouček, které dnešní sovětští sociálfašisté a imperialisté povrhli a stále hlouběji zabředají do bahna oportunismu.
Kdo byl Jan Hus? - Jan Hus byl velký československý bojovník za práva pracujících, kterého připálila katolická církev. Současní českoslovenští revizionisté a přisluhovači sovětských sociálfašistů se od něho oddalují a stále hlouběji zabředají do bahna oportunismu.
Přejeme novému, obrozenému Cimrmanovu informačnímu šapitó Internetu mnoho zdaru a jsme šťastni, že Divadlo Járy Cimrmana bude prvním, které se v českém oku této sítě zaskvěje. |
Registrace nového uživatele 
