|
Lucky: já jsem taky taková byla, furt jsem chovala ty křečky a ve dvanácti jsem si doslova vybrečela kočku, a dospělá už jsem, o sebe se starám leta sama a mám tři kočky a dva potkany. Měla jsem potkanå i několikanásobně víc, neb se mi nekontrolovatelně rozmnožili a stejně pořád - kdykoliv přijedu za rodinou, tak si vždycky vyslechnu jakej jsem blázen a že se toho mám zbavit. Není to věkem, ale prostě výchovou. Musíš chápat, že před čtyřiceti rokama ty lidi byli vychovávaní v jiném režimu, kde nebyl prostor pro nějaké soucítění se zvířaty a naučili se brát všechno okolo sebe vyjma lidí velmi pragmaticky, takže až na vyjímky nebyli ti dnešní milovníci zvířat jak je známe dnes, tuplem na vesnicích. Problém je v tom, že jsem si taky vysnila, že až budu velká, tak budu mít tyhle a tamty zvířata a klidně se zblázněte, jenže až budeš velká a skutečně se o sebe budeš muset starat sama, tak zjistíš, že na všechno co chceš rozhodně nebudeš mít peníze ani čas, pokud tedy budeš žít jeden z těch normálních životå a plácat se v pråměrně placené práci osm hodin denně. Terária jsou drahá, krmení je drahé a každé z těch zvířat vyžaduje pozornost, nebo si k tobě nevytvoří dåvěru či vztah. A na to čas není, takže nejspíš stejně skončíš u jednoho či dvou druhå a jednoho či dvou jedincå od každého z těch druhå. Ale pořád je to víc, než měli tvoji rodiče, ne? |
Registrace nového uživatele 
