Samo o sobě by to zdánlivě nemuselo nic znamenat. Ale právě při uvědomění si doby, místa a způsobu, jde o něco zcela mimořádného. Znamená to tedy ve vykloubeném světě mnoho.
Ptáte se, co?
Naše společenstvo zde. Někdo introvertně glosuje, ač třeba extrovert, jiný si prostořece pouští pusu na špacír, ač as zádumčivým jest a právě zde může stavidla svobodomyslně uvolnit. Další zase moudrosti pln si sprškou drůbků dělá radost, jiný třeba jen čte a usmívá se, a jen občas zavrzá židlí. A další zase tahá z tůní kapry i mřenky české muziky, jiný chodí detektorem poklady hledat, a další, a další, a další..
To všechno na tlejícím podhoubovišti, z nějž se linou všeliké vůně i zápachy. Lopuch je humus, a dává vyrůst tomu, co v něj kdo zasadí. Tu plevel, tu orchidej, tu narkoticky vábící květ. |