Spoustu věcí jsem se naučil sám. Maminka mě učila psát hudbu a něco málo z hudební teorie. Ve skutečnosti toho ale o hudební teorii věděl nejvíc můj starší bratr Sven, který mi řekl: "Nauč se všechny akordy a jejich názvy, a nebudeš mít problém." Řekl jsem si: "Určitě má pravdu". Dneska bych si přál, abych neměl v hlavě právě tu hudební teorii, protože tehdy pro mě byla hudba ještě jako pohádka. Také si myslím, že nehudebníci mají výhodu, protože vnímají hudbu takovou, jaká je, aniž by věděli, proč taková je. Mimochodem, trvalo mi celou věčnost, než jsem si uvědomil, že basové linky písní "Three Friends" a "Mister Class And Quality" (obě z alba Gentle Giant "Three Friends") jsou totožné a hrají se pouze v různých tempech.
Hudba pro mě byla vždycky jasnou volbou, i když mezi mnou a sourozenci vždycky panovala rivalita, protože jsem jim chtěl ukázat, kam až se dá zajít s akordem. Říkal jsem: "Poslechněte si tohle - a tohle!". Nikdy je to neohromilo, ale přesně to mě motivovalo, protože jsem vždycky chtěl být jako oni. V polovině sedmdesátých let měli kapelu Press a hráli nejlepší hudbu, jakou jsem znal. (Jediné album "Release" vzniklo v letech 1977/78, ale vyšlo až v roce 2010).
Hned na druhém místě byli Gentle Giant a pak Genesis a Frank Zappa. Bylo skvělé mít za vzor své starší sourozence. Ještě důležitější byla naše společná láska k magickému umění kontrapunktu. Kontrapunkt v pravém slova smyslu jsme se neučili, ale naše matka pro něj měla dobrý cit. Všechno, co hrála, se vyznačovalo dokonalým vedením hlasů a protihlasy, které se pohybovaly nezávisle na sobě a nakonec si našly cestu "domů", tedy: k poslednímu akordu. A když jsme později objevili Gentle Giant a další kapely, bylo to ještě lepší ...
Dan Bornemark - GREEN ASPHALT - interview 2022 |
Registrace nového uživatele 
