KRAKÓW: minus (2018)
Též jsem pro seznámení zvolila novinku (s malým m název píšou oni), zaujala mě nejvíc i podle obalu. Poslechnuto dvakrát. Na mě tato hudba působí tísnivě, až zlověstně, zaujal mě ale vývoj, který nahrávkou proběhne, proto opakování. Instrumentálně vnímám netečnou hradbu, bytelnou a neproniknutelnou, přičemž hlas se tam o cosi strašlivě snaží - v první skladbě mám dojem, jako by křičel zpoza mříží, ve druhé odněkud z hloubky. Ne úplně příjemné, leč působivé. Pak se rozevírá širá pláň, prašná pustina, dojem osamocení i nějakého "to samo!" nezávislého děje, což je též znepokojivé... hodně se mi líbí závěrečná skladba, tady už hlas zní silně (ne jen silově), sebevědomě, jakoby něco nastoluje. Nahrávka působí kompaktně, ale není jednotvárná - samozřejmě v rámci toho, že pracuje s trváním. Má zřetelný ksicht a to se cení, i když k dalšímu noření mě tohle Norsko neláká. |
Registrace nového uživatele 
