AntonyV Berlíně koncert řídil přímo Waters? Toho jsem si v té pozdní hodině vůbec nevšimla... Myslela jsem, že jde o tribute vystoupení, sešli se a zapěli. Popravdě jsem dost rychle ze stránky prchla, na to mám svůj mozek příliš ráda, než abych si do něj nechala vypálit Klause Meineho, jak zpívá Pink Floyd. Jestli za projektem stojí původní autor, který ostatně i později objížděl svět se svou verzí The Wall jako sólový umělec, mohli bychom nejspíš mluvit o proměnách písní v průběhu let - k tomuto tématu jsi naposledy tvrdil, že když se v písni něco změní, je to už jiná píseň. (Vlastně se debata zajímavě napojuje, dával jsi tam tehdy naposledy odkaz na článek, který se zabývá rozdílem mezi cover verzí a remakem.) Tohle beru jako samostatné téma, původní autor dále pracující se svým vlastním dílem. V dané debatě jsem ti vlastně moc nerozuměla, odnesla jsem si tehdy dojem, že tvrdíš, že pokud se v písni změní jediná nota, je to už jiná píseň a o proměnách tedy vlastně nemá smysl mluvit. Když poslední příspěvky pročítám teď, zdá se mi, že jsi mínil něco trochu jiného.
Mně šlo u autorského přístupu a vkladu o něco trochu jiného. Opravdu vidím zásadní rozdíl mezi nastudováním opery, která původně vznikla na papíře a pak se jí chopil nějaký soubor (což mohlo být bezprostředně po vzniku a za osobní účasti autora, ale třeba taky poprvé až roky po jeho smrti v úplně jiné době), a rockovým hudebním albem. Opera by bez nastudování zůstala na papíře, seznámit by se s ní mohli jen lidé, kteří umí číst noty a k záznamu se také fyzicky dostanou. Nechci v tuto chvíli rozjíždět další kolo o šuplících a zveřejnění ve vztahu k podstatě a existenci díla. Pokud se na věc díváme z pohledu posluchače, kterými tady všichni jsme, je taková forma hudby, zůstane-li u ní, dost omezující. V tomto smyslu tvrdím, že symfonie nebo opera potřebuje nastudování - neříkám, že k tomu, aby se uskutečnila (viz šuplíky - tam už nejdu!!! :)), ale z pohledu posluchačů, aby se s ní mohli seznámit. Neexistence nastudování je v tomto ohledu silně limitující.
A každé nastudování je zároveň autorským výkonem tvůrčího týmu. Jednotlivé nástrojové party mohou být spíš jen řemeslně provedené, ale jako celek nese každé rozsáhlé dílo určitý jednotící vtisk, který mu dává dirigent a/nebo režisér (u opery bývá uváděno zvlášť hudební nastudování a režie jeviště). Proto se můžeme bavit o tom, co s určitou symfonií udělal von Karajan a co Byčkov. U odkazované The Wall Redux mi takovýto jednotící autorský vklad chybí, nevím o tom (a možná je to moje nevědomost), že by za celkem někdo takto koncepčně stál a korigoval ho. (Organizačně to někdo dát dohromady musel, to je jasné.) Neměla jsem při poslechu dojem, že by album směřovalo ke vzájemnému propojení, že by celek dával dohromady víc než souhrn částí. Chyběl mi tam příslib celistvosti a ucelení.
A to je pro mě problém, jestli mám něčemu věnovat hodinu a půl času a opakované poslechy, potřebuju tušit, že se linky někde v dálce mohou setkat, i když tam třeba nikdy nedojdu. Působilo to na mě jako soubor jednotlivin, který je ponechaný svému osudu, a tento přístup mi není sympatický. Nečiní dle mého zadost originálu, který byl vytvořen právě jako celek. I když si teď uvědomuju, že v tomto případě jde o celek velmi různorodý a pestrý, sama jsem ve svojí recenzi The Wall pracovala s představou navlékání jednotlivých korálků. The Wall je svým způsobem o překonávání rozdílů a snaze propojit do celistvého obrazu světa velice odlišné prvky (viz scéna mozaiky ze střepů ve filmu). Možná je nesourodost zmiňované verze odrazem tohoto tématu. Postmoderní umění koneckonců staví na tom, že žádný jednotící princip ve světě nepůsobí, všechny spojitosti si vytváříme jen my sami. Možná je to hlubší, než se zdá, možná opravdu projekt zůstal v půli cesty. A podotknu, že v tomto ohledu může vlastní dílo při novém nastudování "zazdít" i původní autor.
To, co píšeš o reinterpretacích, je podnětné. Vývoj k tomu asi přirozeně směřuje. Souhlasím, že je důkazem životaschopnosti, když se díla chopí někdo další a přetvoří je. Přidala bych k přemýšlení i různé zombie bandy, které otevírají otázku, kdy například Yes přestávají být Yes.
Nemám pocit, že bych brala nějakému dílu právo na vznik. Kde to vidíš, prosím? |
Registrace nového uživatele 
