slavaZe svého rozsáhlého rozboru Wilsonova remixu Aqualung jen vytípnu jednu pasáž, podobnou tvojí:
Závěr skladby Aqualung - brejky na bicí
CD press ze 2. poloviny 80. let - jednotlivé údery jsou přesně lokalizované, je slyšet svižné odskakování paliček s ostrými vzájemně oddělenými údery a jen mírným dozníváním, umístění úderů pokrývá postupně během brejku celou levopravou bázi v plné šíři, barva zvuků dovoluje dovoluje odlišit tón každého typu bubnu, závěrečný úder každého brejku je tom-tom úplně vpravo a svým odlišným zvukem vytváří výrazný bod v zakončení, brejky vystupují nad zvukové pozadí jako samostatný útvar, každá sada úderů je brilantně plastická a rychlá.
Wilsonův remix - každá rána duní přidaným basovým efektem, který na originálu není, dunění se slévá s dalším úderem, rychlý brejk tak ztrácí svižnost, je rozplizlý a zatěžkaný, jednotlivé údery znějí podobně dunivě, jsou utopené v okolním prostředí, nevyčnívají z nahrávky, nejsou přesně lokalizované, snaží se být jakoby současně všude v prostoru, mám z nich pocit vířivého neostrého hučení, nikoli rychlých brejků.
Finále skladby Aqualung tak zcela ztrácí na své razanci, vypjatosti a jiskřivosti, je z něj zahuhlané bouchání. |
Registrace nového uživatele 
