AMOEBA SPLIT: Quiet Euphoria (2023)
Album jsem si uložila, když ho nedávno zmínil Antony, a teď se dívám, že se provolání díků oklikou vrátí k původnímu prvočiniteli puschpullovi. Šiš, to je taaak krásný! Hbitě zakoupeno, podpoře muzikantů nikdy neodolám, a už ho jedu podruhé. Evokuje mi oživlé klůcky, drátky a náčiní v zapadlé kůlně - neučesaně hravé a možná i lehce zlověstné, ale spíš z neohrabanosti v jádru plachých předmětů, které vyrážejí do akce trochu náladovitě zprudka. V hudbě je i něco organického, ale zase nějak divoce, po způsobu trpkých bylin, které nekrášlí prvoplánově a dovedou se vzpírat. |