Při ripování a poslechu The CHRONICLES OF FATHER ROBIN dvě pozitivní zjištění.
1 - vinyl mi takhle dobře nikdy nehrál. Fakt si to užívám. Je v něm cosi, co je jiné, bližší, opravdovější. I když obsahuje šum a sem tam lupnutí, je ono muzikálno více přítomno. Pozor, následovat pouze v případě, že jste ochotni zdolávat spoustu protivenství.
2 - The CHRONICLES OF FATHER ROBIN jsou na dnešní poměry zcela unikátní soubor. Jejich provedení art rocku je nejenom old school, to by nestačilo, o to se pokouší dost interpretů. Jim se podařilo dosáhnout tak přirozeného výsledku, že není možné ukazovat prstem - hele, koukejte koho kopírují. Těch pár kmitnutí například YES nebo GENTLE GIANT jsou jen zlomečky celku. Tím se liší od (jinak naprosto vynikajících) RING VAN MÖBIUS, u nichž lze jedinečný vzor jasně slyšet i jmenovat. Hudba je psaná lehkou rukou s až komorním vyzněním, bez symfo manýrů, současně s velmi silným vykreslením naléhavého příběhu. Během poslechů roste, chce svůj čas a prostor a pak se odmění.
Ripuji další díly a pak chystám nějaké překvápko.. :) |