Delší verze: Hudba VIRGIN STEELE je skutečně velmi energická, v druhé půlce alba už je jí na mě moc, přestávám vnímat. Jako s přílivovou vlnou při surfování, člověk na ni musí naskočit, jinak ho převálcuje. Čili, osobně bych si tohle nepouštěla pro navození nálady, ale k jejímu usměrnění a vychutnání v případě, že by náležitá nálada byla.
Nevěřícně zírám na rok vydání alba Noble Savage (1985) - není v něm nejmenší stopa těžkopádnosti, nezní nabubřele, nepůsobí nijak "retro". Obal malinko ano, ale spíš provedením fotografie (mraky) než motivem, který vnímám jako nadčasový. Vznešený divoch je koncept rozšířený (nikoli vynalezený, ale to není třeba rozebírat) v 18. století jako protiváha osvíceneckého jednostranného zaměření na rozum. Oslavuje lidské instinkty a propojení s přírodou, upozorňuje na negativní účinky civilizace.
Ta hudba je přirozená. Hrdá, vzletná, energická, ale naprosto ne vyumělkovaná, pozérská nebo kýčovitá, i všelikou symboliku se jim daří držet v mezích, kdy nehrozí překocení do nechtěné karikatury. Tohle je v metalu myslím poměrně vzácné. Metal se stal jednou z rezervací pro vytěsněné archetypy a zhusta nezná míru, neumí se silami, které oslovuje, vlastně moc zacházet (jednou z karikatur po hudební stránce je lpění na rychlosti nebo technické hře). Těmhle hochům se to daří. Prima.
Souhlasím, že pro některé hodnoty a ideály vlastně jinde než v žánrech, které bývají hodnoceny jako "pokleslé", moc nezbylo místo. Představa zažehávání emocí se mi líbí, tady jsou skutečně povýšené k prožitku způsobem, který je kultivuje, ale ponechává jim živost - nespoutává, pouze krotí. Osobně vibruju na trochu jiných frekvencích, ale vidím jasně, že na tomhle zkrátka něco je. Rozhodně mě Virgin Steele ani v nejmenším nerozesmívají, což se zdaleka ne každému z tohoto hudebního soudku povede.
Šiš, mně to zas žvaní... To je ten fajr, co se na mě valí! |
Registrace nového uživatele 
