CRIPPLED BLACK PHOENIX - Bronze (2016)Ke kapele mám složitý vztah, napoprvé mi moc nesedli a zbyla mi vůči nim jistá ostražitost, která mi brání se hudbě plně oddat. Neumím v tuhle chvíli rozlišit, jestli prostě jen nejsou pro mě, nebo je v nich naopak větší potenciál, který prozatím neumím absorbovat. Připadají mi osobití a zajímaví, hudba mě vlastně baví, jen od mě aktuálně nemají plný přístup, abych tak řekla. Ale to má z těch zásadních věcí s potenciálem jít opravdu do hloubky a bytostně proměnit zpočátku málokdo, většinou je to proces. Na druhou stranu není všechno důležité jen proto, že je to složité, že. (S tímhle uvažováním já žiju, prosím pěkně... proto je takový zázrak, když mě něco okouzlí a vtáhne natolik, že mozek na chvíli sklapne :))
Album běží podruhé (možná část odpovědi na výše nastíněné dilema) a je to prostě paráda, průběžně rozkošnicky zvyšuju hlasitost a kochám se. Takhle jsem zatím o hudbě moc neuvažovala, ale je fakt, že tohle prostě ani po delším čase neunavuje, nezahlcuje. Hudebně osobitá věc, kde se nedá spolehnout na zaběhané vzorce vnímání, spíš se ukazují různě husté a hutné trsy a právě ta různost je díky čistému zvuku dobře patrná. Nádherné bicí, je slyšet každý úder do činelu, to bývá slabé místo. Opravdu moc pěkně uděláno po všech stránkách. Nemůžu říct, že si mě získali, ale kontakt proběhl a uvidí se, jestli si něco řekne o pokračování. |
Registrace nového uživatele 
