Ještě jedna historka sportovní, osobně zážitková. Jakou je sport návykovou drogou.
Ležel jsem v nemocnici před operací a bylo to fakt zlý. Kapačky s kortikoidy, abych aspoň chvíli vydržel, čekalo se na výsledky. Nemohl jsem se několik dní ani pohnout, asi nejhorší chvíle mého života.
Vedle na kapačkách ležel mladej borec kolem 40, udělanej, samý svaly. Horolezec, cyklista, běžkař, smyslem jeho života bylo huntovat se. Pozor - ležel tam už potřetí. Říkal, "dvakrát mě už operovali, zakázali mi sport, obzvláště cyklistiku (ohnutá páteř + vibrace = problém) a běh na lyžích (zpocená a prochladlá páteř), ale já musím, prostě musím, i když vím, že mi zase něco vylítne. Tak jsem tady zas, ale sportovat budu a hotovo." A usmíval se, byl spokojenej. Sešijte mě, abych se mohl huntovat dál.
To je něco, co mi hlava nebere. Ale oni jsou normální, já su divnej.. :) |
Registrace nového uživatele 
