CELTIC FROSTIdeální příležitost potěšit něčím sousedy. Jen pár skladeb, tihle hoši mi nedělají dobře na zažívání, ale zkusíme.
Tentokrát nejprve digitál: Zní docela fajn, krom bicích, které připomínají větrák od kopírky. Hudba je hodně nasraná a nabuzená, sršeň na steroidech. Na mysli mi tanou středověké obrazy - před objevem malířské perspektivy bylo zvykem umisťovat figury ve velikosti podle přisuzovaného významu. Něco podobného se děje tady. Všechno je vlastně vepředu (krom nebohých bicích), jen různě velké, téměř se překrývá jako papírové vystřihovací panenky. Chvíli si hraju s představou omalovánek s obrazoboreckým příslušenstvím a na konci třetí skladby vypínám. Umím si představit, že album doposlouchám a budu mít pocit, že jsem dostala drsně nabroušenou a super energickou pecku. (A pak strávím noc na WC jako posledně :))
Rip: Objeven třetí rozměr. Postavy muzikantů získávají lidskou podobu a rozmisťují se po scéně. Bicí znějí jako bicí! Celé to nějak zpomalilo a intenzita se stáhla dovnitř, jako bychom místo prudce nasvícených objektů měli před sebou samotnou lampu. Žhne všeličím, tady opravdu vře velký svár, až obžalování, odplivnutí... Pohrdání, nejspíš. Hodně silné, ale přesné, odpovídající. Nepřehánějí. A taky si napínají útroby, nešetří se. Zvuk ztratil význam, vnímám hudbu, sdělení, emoce a není to vůbec pěkné, přesně jak jsem o tom onehdy uvažovala. Je to opravdové. Ženský hlas svlažil rozpálené čelo a vyvalil se čpavý dým. V polovině vypínám. Poutavá nahrávka. Pomalu tažený vývar až nelidské bolesti, králičí kožka přibitá na vratech studeným a mokrým navrch (tenhle obraz má někde Skácel).
Závěr: Album zní v každé z podob absolutně jinak. Digitál je až karikatura hudby, a vlastně bych ji v pohodě přijala. Vinyl rip - zážitek mimořádný. Černé jezero, kam se neházejí žabky jen tak. I tohle je život. |
Registrace nového uživatele 
