Antony 23946Zvláštní, vážně. Pak je ale těžké chtít rozlišovací schopnosti od běžných smrtelníků, bez přímého srovnání je člověk opravdu ztracený - pokud nemá ten cit v sobě, a to asi vážně má jen někdo.
Mě fascinuje, jak strašně moc se mění asociace spojené s nahrávkou, protože se přímo promítají do toho, jak vnímám hudbu. Aktuálně MARSYAS: Jen tak. Nejprve digitál, pár skladeb z YouTube, pak rip. Čistě zvukově je rozdíl asi jako mezi špinavým a umytým oknem - z hlediska pobytu v místnosti a výhledu ven vcelku drobný, když se člověk na ty šmouhy nezaměří.
Jenže. Digitál mi připadá jako pěkné písničky, uměleckou závažností spíš lokální - příjemné obývákové muzicírování. Přátelský duch, souhra, pocit něčeho domáckého. Během deseti minut je mozek odsune do pozice kulisy.
U ripu okamžitě bystřím, mám pocit navštívení krásy. Jako by se hudba přestala pohodlně choulit, narovnává se, otevírá se kolem ní prostor, hvězdná noc. Vlídná a domácká, pořád jsou to známá souhvězdí, povědomá, ale proporce jsou úplně jinde. Drží mou pozornost i po půl hodině.
Zkraje jsem se hodně zaměřovala na drobné úseky, myslím úplně poprvé, když jsem měla něco ke srovnání (SÓLSTAFIR), protože jsem si nebyla jistá, jestli domácí technika rozdíl vůbec zachytí (a pořád jsem čuně, neptej se, jak to pouštím...), ale teď se mi zdá, že nejvíc se rozdíl vyjeví při delším a ne úplně pozorném poslechu. Protože ten čistý zvuk nějak osvěžuje či co. |
Registrace nového uživatele 
