Záleží na spoustě všeho, ve středobodu je člověk naslouchající (Homo sapiens auscultares). Bez něj vše ztrácí smysl, s ním to smyslu nabývá. I tvůrce by měl být schopen naslouchání, u takových cítím největší souznění, například FISH.
Běžný smrtelník ty rozlišovací schopnosti má. Jen je někdy nepoužívá. Ani se tomu nedivím, je tolik oborů lidských zájmů a každý z nás je v některém z nich barbarem. Důležité je ale nakládat s poskytnutými informacemi, s poznáním, jež je nepopiratelné, netvářit se, že to je jedno. Ostentativní popírání přínosu dobrého zvuku neříká o funkci zvuku v hudbě vůbec nic, zato o nositeli takového postoje prozradí jeho červa v hlavě.
Muzikanti byli často ve vleku studia, producenta, manažera, rozpočtu, táhne se to dlouhá desetiletí, podřizovali se diktátu zdaleka nejen zvukovému, ale i stylovému, marketingovému atd. Tato závislost se na ně lepí i dnes, ačkoli ne tak často. Ne každý je dostatečně samostatnou a soudnou bytostí, jež má vše v rukou natolik, aby ovlivnila stav věcí. Je to o vůli a snaze. O pohroužení se do problematiky a zdravém myšlení. O nezávislosti a přiměřeně kritickém přístupu. O talentu a vytrvalosti. To se hned tak dohromady nepotká. Ano, za zvukově zničenými nahrávkami často vidím nedůslednost, ne záměr.
Je zajímavé, nikdo řekne - viděl jsem film na mobilu v rozlišení 320x240, rozšudlenou třetí kopii z VHS a úplně mi to stačí, nepotřebuji ho vidět ve 4K na pořádné TV, vždyť jde o film, ne o obraz. V muzice se takový přístup praktikuje běžně a ještě jeho zastánci mají troufalost se povyšovat, že oni jsou ti praví hudební fajnšmekři, když poslouchají hudbu a ne zvuk. To jim jen jejich vlastní červ pokřivenosti neřekl, že hudba bez zvuku neexistuje.
Prožitek z hudby stoupá s kvalitou zvuku, kvalitou aparatury, kvalitou prostředí i pořádkem v člověku. Troufalé tvrzení, vím. Ponechám si svoje idealizované vidění světa. |
Registrace nového uživatele 
