Ještě k
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
Tahle deska i přes svoji délku mi vždycky strašně rychle uteče. Je nesmírně zábavná po celou plochu, pokud si pod zábavností představuji opravdu hustě závratné zážitky jako z nejvyšších alpských vrcholů. Temnota, mystérium, utrpení, drásavá naděje (nikoli beznaděj). Že jsou trošku pošahaní, no, spíš hodně velcí pošuci, se pochybovat nedá. Asi mám sklon chápat radikálně smýšlející lidi určité kategorie (pokud se nelepí k silnicím, to jsou vymatlaní magoři). Jejich poměrně naturalisticky zpracovaný boj za práva zvířat je místy na hranici konsternace ošklivostí.
Ovšem hudebně, a to je hlavní, jsou napříč desetiletími naprosto dokonalí. Současně se vyvíjejí k ostřejším hranám, což je opět jev, který postihne málokoho, většinou se autoři omílají. V tomhle mi připomenou AVENGED SEVENFOLD, jejich pozdní díla jsou daleko nápaditější, než ta raná. Tím chci říci že skutečný talent, ten vzácně uhrančivě nadrozumový má tu vlastnost, že roste, akceleruje v projevech. V tomhle se dá ukázat na velká jména z klasické hudby, jejichž pozdní díla jsou vyzrálá, bohatá a plná silné hudební výpovědi. Rozmělňují se jen průměrní duchové..
Neberte to jako dogma, jen takové malé zamyšlení po ránu, něco jako mentální rozcvička. :) |
Registrace nového uživatele 
