Úvahová konstrukce pojetí recenzí, které neotročí popisu skladeb je natolik správná, že mne vede k dalšímu rozvinutí.
Jde o jednu jedna z mnoha naprosto zásadních věcí v pojetí recenzí, aby se recenzemi skutečně staly. Zdaleka ne každý text je recenzí, i když se toho pisatel domýšlí. Humpolácké sypání schematických klišé, amatérské pseudo rozbory skladeb, dětinské popisování vlastních zážitků, citoslovce a nicneříkající fráze, stereotypní a zacyklené fanouškovské výkřiky, to vše v nudné uniformě skladba po skladbě. S recenzí jakožto literárním útvarem takové plácání nemá nic společného. Je to většinou jen upachtěně slátaná diletantská hromádka slov, bez valné hodnoty. Tuhá bezradnost a přízemní neumětelství maskované za silácké řeči, rádoby objektivitu a ostentativně okázalý postoj - já muzice rozumím, hraju přece na vozembouch a umím do pěti napočítat. Jenže, zápisek stylu "můj milý deníčku, dneska jsem uvařil/a bramboračku, a moc mi chutnala" dá čtenáři více.
Existuje citát "Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.". Na něm jsou zajímavé dvě věci. Jednak, že je připisován různým osobnostem, zdroje se neshodují, jednak, že jej nepovažuji za tak úplně výstižný. Osobně tvrdím "Řekni mi, co a jak píšeš, a já ti řeknu, kdo jsi.".
Každý píše jak umí. Každý má své limity a pokud se je nesnaží překonávat, zastydne v jejich mezích, a je jimi, ehm, omezen. Trapas nastává až tehdy, kdy si narcismem stižený zastydlý omezenec začne domýšlet, že právě takový tristní výplod je skvělou recenzí. A když se podobných nýmandů sejde víc (stává se to často, neb oni disponují stádním efektem), začnou se poplácávat po zádech, aby komplex vlastní nedostatečnosti zaplašili intenzívním hýkáním. Smůla, hýkající stádo oslíků je jen hýkajícím stádem oslíků, nic víc. Žádná plastická operace z nich skutečné recenzenty neudělá. Jimi provedená mentální selflobotomy z již dosti ducha mdlého, udělá ještě zemdlelejšího. Případný pokus o komunikaci s nimi podle toho vypadá. Ano, prakticky 100% platí, že pokřivený styl psaní, značí pokřivený charakter osobní.
Internet je plný všech možných ukázek, jak se dá psát o hudbě. Je to jako s muzikou, poslechneš deset podprůměrných, než najdeš jedno slušné album. Písálků mnoho, skutečně psát umí málokdo. Tím spíše si ale rád počtu v textu, který má skutečný přínos. Který dokáže čtivou formou vystihnout to zásadní a předložit názor uvěřitelnou a elegantní formou. Takové recenze mne obohacují a dají se na internetu naštěstí také nalézt. Přicházejí od osobností, s nimiž o hudbě, ale i o spoustě ostatních věcí, lze vést dialog. Schopnost korektně komunikovat je vždy dobrým znamením. Dá se říci, že právě tato vlastnost o člověku napoví, zda je hoden. |
Registrace nového uživatele 
