Já si myslím, že si každý může psát co chce, je to forma uchopování svých postojů, úvah, souvislostí, pocitů, vzpomínek. Krásná a vznešená činnost člověka. Jestli se to nazývá recenzí, nebo jinak mi je jedno. Buď mi to přijde dobré, tak si to přečtu, jinak nechám žít svým životem a bude to třeba pro někoho jiného. Co mi přijde mimo mne běžné je akademicky přesné tlachání o tom jestli to břinklo, nebo třísklo, jestli to bylo v té a té tónině a nebo, že to bylo použito u toho a toho jiného joudy. :-) Považuji za důležité, aby to bylo upřímné, niterné a když tam je byť kapička humoru, tak supr.
///
Dnes mne zaujal výrok Andreje Tarkovského k jeho filmu Zrcadlo: "Ptáte se na "Zrcadlo": je to výtvor vašeho vlastního světa, nebo pravda? Samozřejmě, že je to pravda, ale v lomu mé paměti. No, řekněme, že dům našeho dětství, který vidíte ve filmu, byl postaven přesně na stejném místě, kde stál před mnoha lety. Nezůstaly tam ani základy, ale jakýsi příkop z něj. A podle fotografií jsme ho zrekonstruovali tak, jak byl. Nejsem přírodovědec, ale kdyby ten dům vypadal jinak, bylo by to pro mě dramatické, protože pro mě bylo důležité propojit tolik okolností. Samozřejmě tam vyrostly nové stromy. Všechno je zarostlé. Museli jsme toho hodně vykácet. Ale když jsem tam přivedl maminku, která tam natáčela několik scén, byla z té podívané prostě v šoku a já si uvědomil, že to působí správným dojmem. Zdálo by se, proč je to nutné - taková obnova toho, co bylo? Možná ani ne to, co bylo, ale jak si to pamatuji. Přitom jsem se nesnažil hledat podobu vzpomínek, nějaká vnitřní, subjektivní zkreslení, ale naopak jsem se snažil doslova zopakovat to, co se mi vtisklo do paměti."
Translated with DeepL.com |
Registrace nového uživatele 
