Alespoň první strana Navrátilových Dějin hudby,
přičemž naprosto zásadní mi přijdou první dva odstavce
(dál je to poněkud akademické):
Uvedení do problematiky
Hudba, jako každé umění, je lidským výtvorem, je specifickou tvorbou
člověka pro člověka. Neexistuje tedy jaksi objektivně o sobě a pro sebe,
nýbrž pro člověka a jeho svět, který je také jejím světem. Hudba je uměním
probíhajícím v čase a ve zvukovém prostoru. Jejím materiálem je soustava
zvuků, které má své, na vývoji závislé, zákonitosti. Zákonitosti této zvukové
soustavy jsou variabilní po stránce horizontální, vertikální a témbrové,
v závislosti na době a na prostředí (geografickém, sociologickém aj.).
Hudba je tedy oblastí veskrze společenskou, mimo lidskou společnost
nemá smysl, ztrácí svou totožnost. Její zákony, významy, působnost jsou
možné jen v určitém sociálním prostředí. „Hudba jde ve vyjádření citovosti
až za normální jazyk. Nemůže byt spoutána s přesnými významy jako lid-
ská řeč.“ (G. Crumb)
Předmětem našeho zájmu, dějin hudby, budou osudy a proměny tzv. váž-
né hudby v lidské historii (přesneji řečeno v historii evropského člověka),
která nejhlouběji ze všech hudebních druhů vyjadřuje životni styl té které
doby. Musíme mít ovšem na paměti, že ani tzv. vážná hudba není pouhým
abstraktním symbolem doby, nýbrž její prožitek je prožitkem mnohovrstev-
ným, historicky, sociálně i psychologicky variabilním. Nese v sobě cely bo-
hatě rozvětvený řetězec sdělovacích významů - od prosté rozkoše z pohybu
elementárních hudebních prvků přes uspokojeni z výstavby hudebních
tvarů vyššího řádu až po celkovou ideu díla a jeho společenské působení.
Budeme se tedy dotýkat hodnot, kterými hudební dílo do lidského světa
zasahuje. Z těchto důvodů je nutná vazba dějin hudby na hudební estetiku.
V historıi může docházet v závislosti na potřebách člověka a společnosti
k hodnotovým posunům. Míra hodnoty jednotlivých uměleckých děl závisí
nejen na velikosti talentu tvůrce, ale také na tom, jak plně a silně proniká
dílo do lidského historického vývoje a jak tento vývoj pomáhá přetvářet.
Dějiny hudby se opírají o výsledky mnoha různých disciplín - hudební
etnografie, hudební teorie, hudební akustiky, psychologie, paleografie
a hlavně estetiky (která zkoumá principy tvůrčí práce, strukturu díla a jeho
působení na společnosti) a s jistou objektivnosti sledují vývoj hudby od pr-
vopočátku až k dnešku a osvětlují na základě srovnání přínosy jednotlivých
údobí, jednotlivých skladatelů, podávají obraz o hudbě v její celistvosti.
|