Každý vnimatel by měl mít možnost sdělit, jaký je jeho skutečný názor na dílo autora. To je jeho základní právo. Každý vnimatel, který zastává odlišný nebo opačný názor, by měl dokázat takový sdělený názor přijmout jako zcela relevantní, regulérní a oprávněný. Takhle se mimo jiné projevuje vnimatelská i osobnostní vyspělost, důvěryhodnost a solidnost.
Že právě tohle spousta lidí nedokáže, není problém sdělení, jak se často podsouvá, ale neschopnost přijetí existence odlišného názoru na umění. Pro vlastní myšlenkovou ideologickou přikrčenost, nebo prostou zhlouplost (navenek se to projevuje velmi podobně), se tací lidé stávají zdrojem rozkolů. Pro příklady nemusíme chodit daleko, v doupěti skřetů jich je dost.
Proto nezbývá než očekávat, že jako mentálně zdatná identita dokážeš tento můj zcela vážně míněný, hlubokým poznáním ustanovený, vytříbeně procítěný a upřímně sdělený názor přijmout jako osobní náhled na vztah FISH vs. MARILLION. Mám jej zejména proto, že H-MARILLION se bez FISHe projevili být skupinou neschopnou jakékoli poslechuhodné formy hudebního projevu, kdy obsah zcela znehodnotil nezpěvák Hogarth svým chcípáckým sténáním a hudebně invenčně se vklad kapely ukázal jako homeopaticky rozředěný k samé nule objemu této složky. Odchodem FISHe skupina zhasla, na rozdíl od něj. Svítila jen díky tomu, že jej mohla doprovázet. Naopak FISH se bez původní kapely autorsky uvolnil a tvořil daleko pestřeji, rozmanitěji a umělecky evolučněji, než by si kdy mohl s nimi představit. Odhozené svazující okovy se mi jeví jako dostatečně výstižný příměr. H-MARILLION se šourají v blátě usazeném na dně vyjeté koleje rockové polňačky, FISH svobodně vzlétl, kam se mu zachtělo, nesvázaný, nezávislý, svobodný.
S tím, co píšeš ve druhém odstavci, nemám problém souhlasit. Tak to je a jsem si toho vědom. Ovšem na moje vnímání hudby obou, nebo vlastně tří, těles, to nemá pražádný vliv. Ani by mít nemělo, zcela v duchu nezávislosti vnímání umění a rozumových procesů. Což se také často chybně slučuje či zaměňuje. |