Kristoffer GILDENLÖW: Let Me Be A Ghost (2021)
Melancholičtější, členitější, víc písničkové, hodně akustického vybrnkávání. Novinka sází spíš na atmosféru, je temnější, ale i otevřenější, rozmáchlá místy až až rázně. Ve srovnání to na mě působí, jako by něco překonal, napřímil se na ruinách, kdežto tady se v tom plácá - myslím pocitově, i když hudebně jsou tady taky zákoutí, kde ztrácím nit, drobné vyhrávky odnikud nikam. Let Me Be A Ghost je stulené do sebe, velmi opatrně našlapuje kolem něčeho asi bolestného... Tísnivé a nepřehledné, ale i krásné ve filigránských peripetiích, jako zatopená jeskyně. Velmi pečlivě hospodaří s energií, odvažuje odstíny výrazu, takže emoce jsou spíš tušené, vyhnul se spoustě manýr, ale děje se tu něco hodně těžkého. Plný nádech Empty je mi sympatičtější, jedno vedle druhého každopádně dává úplnější obraz.
 |
Registrace nového uživatele 
