Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Což takhle
dát si Lopuch?

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Hudební klub [ŽP: 6 týdnů] (kategorie Hudba) moderují postKF, Antony.
Archiv

V tomhle klubu si budeme povídat o hudbě a různých příbuzných tématech. Třeba o zvuku, který její poslech značně ovlivňuje.
Motto:
"ten vesmír hudby, to je tak neuvěřitelná nádhera.... a pro jednu duši je tento prostor naprosto nekonečný a nevyčerpatelný ... člověk pochytí za život jen mizivé procento (ani ne) té nádhery. A zaplaťpánbů alespoň za to." (puschpull)
Dlouhodobé téma :
Nahrávky, které mne zaujaly, a proč
Další téma se bude točit kolem aktuálního vydavatelského dění :
TIPY na TOP alba 2022
Antony:
FOR ABSENT FRIENDS - Disappear (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
REALE ACCADEMIA DI MUSICA - Lame di Luce (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)

puschpull:
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
SIGH - Shiki (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GALAHAD - The Last Great Adventurer (2022)
suchos:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
MISCRANCE - Convergence (2022)
SIGH - Shiki (2022)
SEAX - Speed Inferno (2022)
AUTOENESIS - Moon of Foul Magics (2022)
OUT OF THE BEARDSPACE - Like Moths To A Flame (2022)
CB3 - Exploration (2022)
MAJOR PARKINSON - A Night At The Library (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
PHANTOM SPELL - Immortal's Requiem (2022)
NEGATIVE PLANE - The Pact... (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)
MISANTHROPE - Les déclinistes (2022)

Dutch:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
slava:
Jeff Michaels - Space Debris (2022)
LONG DISTANCE CALLING - Eraser (2022)
Brian Eno - FOREVERANDEVERNOMORE (2022)
Camo & Krooked & Mefjus – Overture single (2022)
The SMILE - A Light For Attracting Attention (2022)
Frank Zappa - ZAPPA ’75: Zagreb/Ljubljana (2022)
Richard Müller - Čierna labuť biela vrana (2022)
DUNAJ – Za vodou (2022)
Cécile McLorin Salvant – Ghost Song (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
Van Morrison - What’s It Gonna Take? (2022)
Vangelis – Juno to Jupiter (2022)
Jean Michel Jarre – Oxymore (2022)
Jan Hammer – Seasons pt.2 (2022)
JETHRO TULL – The Zealot Gene (2022)
Mata Atlântica & Markus Reuter - Retiro e Ritmo (2022)
Markus Reuter, Fabio Trentini & Asaf Sirkis – Truce 2 (2022)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 24887 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 18.5.2024 17:21 - Oblíbené kluby (14:53) 27222
drobná úpravapuschpull media music day
aby byl výpis záznamů z databáze vždy na dva řádky tabulky a ne na jeden.
Bude asi přehlednější pro menší monitory
judith Judith You find your way - so come what may 18.5.2024 15:25  27221
Ještě přemýšlím čistě nad těmi texty u Homolové. Lidové balady a pověsti měly do velké míry výchovný ráz, ukazovaly důsledky jednání, tedy trest (jako u zabití Magdalenky, kde viníka na závěr veřejně mučí), v případě příběhu o otravě bratra kvůli milému pak varování, že dotyčná stejně nezíská, co chtěla. Udělala jsi špatnou věc a nemáš nic, to je pointa. A celý příběh směřuje k ní, přímo a stručně, pro maximální působivost na prostého posluchače, který nebude možná ani plně pozorný - zpívalo se a přednášelo obvykle na velkém srocení lidí, bylo důležité, aby sdělení vyznělo náležitě úderně. Přenést tuto lidovou tvorbu do dnešního světa chce asi něco trochu jiného, než co dělá Zuzana Homolová. Buď procítěnější projev, nebo naopak přiznané rozmáchlé dryjáčnictví (napadá mě Radúza v některých svých polohách, typově).

Svým způsobem ale třeba zrovna příběh se zabitím bratra tematicky míří podobným směrem jako básnický obrat, který jsem vyzdvihla (sníh je láska mrazu s vodou) a který je v jádru drsný - poezie není lepení kytiček, abychom zakryli mrzký podklad. Tento obraz vystihuje, že člověku hrozí v lásce nebo ve snaze ji získat, že ztratí sám sebe, přijde o svou podstatu. Láska mrazu s vodou je nevyrovnaná, objetí příliš tuhé. Voda se poddává příliš, mráz si ji obrací podle sebe, sám těla nemaje. Obě díla, každé po svém, říkají: dávej pozor, abys kvůli lásce nezašel až moc daleko, může to být nebezpečné. Proto mi dává smysl, že jsou na desce vedle sebe. Ale každá strana, současně básnická a tradičně lidová, potřebuje být nahlížena svojí vlastní optikou, čemuž pěvecké podání v tomto případě nepomáhá.
judith Judith You find your way - so come what may 18.5.2024 12:56  27220
Antony - ad HomolováOna je ujetá, jo. Ale krása je v tom taky, když beru album jako celek (i s první půlkou, o které jsem v závěru svého příspěvku mluvila) a včetně hudby, ne jen textů. Které jsou poetické v obratech jako "sneh je láska mrazu s vodou v príliš tuhom objatí" - to je pronikavý básnický postřeh, pěkný, protože výstižný, ne kytičkově "hezký". Lidovky posílají vyznění alba jako celku do hodně náročných vod pro citlivého posluchače. Jako celek deska vlastně moc nefunguje. Zrádné na ní je právě to, že zprvu naladí a pak vytáhne kudlu, aniž by hnula brvou. Což by se dalo brát jako výstižné vzhledem k tématu (kterým je ošklivě zlomené srdce, zhrzenost a opuštěnost), ale tolik bych snad ani nedomýšlela.

Co domýšlet budu: Homolová svůj dlouhohrající debut neutáhla autorsky. Ona tam ty lidovky potřebuje. Složila hudbu k několika básnickým textům (vycházím z informaci v rozšířeném CD bookletu) a víc prostě nedá - celá její diskografie je poměrně útlá, jak se dívám. Je hlavně interpretka, hlasově má své kvality a kouzlo, ale i v tomhle ohledu jí prožitkový a výrazový rejstřík stačí velmi těsně. Nemá takovou schopnost jemného odstínu jako zmínění Ulrychovi a možná ani dost bohatý vnitřní svět na plastičtější pěvecký projev, je citově poněkud plochá. Což jsem se pokusila popsat a vidím, že v tomto bodě se mnou souhlasíš.

Lidovky psychologický rozměr nemají (proto právě byla Maryša tak převratná). Přikládat k nim prožitkový aparát dnešního vnímavého posluchače je riskantní a možná i sporné z hlediska hodnocení. Jak píšu, mě to do těchto vod nikdy netáhlo, nedokážu říct, co na nich lidi mají. Možná tu nepřikrášlenost? Působí upřímně? Nevím. Já jsem v druhé půli alba cítila, jak se odtahuju a zavírám. Myslím, že na opakovaný poslech bych potřebovala mít náladu. Jestli jsi desku kvůli úpravám ripu poslouchal důkladněji a jindy, než by sis sám přál, vůbec se nedivím, že ti z toho není příjemně. Pro mě bylo jedno z největších ponaučení poslední doby, že si nesmím vybírat věci k poslechu podle vnějšího kalendáře, nedělá mi to dobře.

Souhlasím, že moje tvrzení, které jsi vypíchnul, se nedá vztáhnout na album jako celek, na každou jeho část. Osobně v tuhle chvíli myslím, že celek je tady až příliš roztříštěný, nesourodý, než aby se dal výstižně shrnout. Ne kvůli bytostně komplexní povaze uměleckého díla, které se každé zjednodušující redukci přirozeně brání, ale prostě proto, že se zas tolik nepovedlo. Přesto v něm vnímám určité kvality a jednou z nich je odvaha nevyhýbat se těžkým zkušenostem. Hudebně je autorská část desky zajímavá, svěží. Homolová je pro mě uvěřitelná, ale nechtěla bych se do jejího světa nořit příliš hluboko, záklopka tam opravdu chybí.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AI klubu hešíků 18.5.2024 09:35  27219
Zase hrábnu do temných dehtových bažin.

Řekové OKWAHO, otagovaní jako metal blackened sludge doom death doom sludge post metal stoner doom Athens, vydali vloni po skvělém debutu Okwaho (2018) jeho nástupce:
OKWAHO - The Usurper Regime (2023)
Ukrutňáckej nářez. V něčem mi evokují CELTIC FROST, ale ne jako cílená kopírka, spíš podpovrchovým ezoterickým hukotem. Užívám si je takhle po ránu. Mají pěkné motto "Stoned by music, covered in sludge, waiting for our doom.."

Bandcamp

a3939939916-16
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AI klubu hešíků 18.5.2024 09:19  27218
puschpullDíky za odkaz. Opět se projevuje filmařská branže zúčastněných hudebníků. Skladba je na desce dost výjimečná podílem kláves a řezavou elektro guitar beat tvrdostí. V něčem mi připomíná, jak zpracovali Jacksonův megahit Thriller.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AI klubu hešíků 18.5.2024 09:13  27217
slavadtto
Slovenské balady jsem v rámci seznamování s tvorbou Homolové také vyslechnul. Z té muziky čiší jen frustrace. Holt, su přecitlivělé.
Černého koment si rád přečtu.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AI klubu hešíků 18.5.2024 09:11  27216
JudithAno, tak nějak by se Homolová dala pojmout. Leč, trošku se mi to šprajcuje. Poetika často zakrývá naprosté banality. To jí nevyčítám, to je její obecná role. Avšak absolutně se mi nedaří označit za Krása a láska neustále čelí hrozbě zániku, blízkost je nesmírně křehká. noticku z černé kroniky typu - "Holka, pojď se mnou - nemůžu, mám bratra - tak ho voddělej - jak? - takhle - aha, už je po něm - tož já tě nechcu, vodkróhla bys i mě - jejda, fňuk". Taková o dost primitivnější Maryša - děvčico neščasná, tes jé votrávila! Ekluje se mi snadnost mordu bez jakéhokoli psychologického podhoubí. To prvoplánové okamžité a bezduché sklouznutí k zabití. Jen tak, jako odehnat otravnou mouchu. Pod květovanou dekou poetiky se skrývá rurální blbství. Nebudu si namlouvat, že je to jinak. Podání paní Homolové je tak přesvědčivé a zároveň odtažité, že si nejsem jist nakolik je citově vykořeněná a tím i nedůvěryhodná. Neboť ona příběhy jízlivě prezentuje, ale vůbec neprožívá. A to mi brání v posluchačském zážitku.
Když třeba srovnám s Ulrychovými, kteří podobné tragédie v repertoáru měli také, je to obrovský rozdíl prožitku v neprospěch Homolové.
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 18.5.2024 09:03 - Klub Hudební klub (14:03) 27215
Zuzana HomolováSlovenské balady
Zasvěcený komentář Jiřího Černého. Tohle je moje první setkání se Zuzanou. Šavličky stínají hlavičky a po kolena v krvi…
Moje oblíbená.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 18.5.2024 07:51 - Oblíbené kluby (14:53) 27214
výjimečně dávám odkaz na YTVitskär Süden - "R'lyeh" (Official Video) - YouTube
judith Judith You find your way - so come what may 18.5.2024 01:51  27213
Zuzana HOMOLOVÁ - Čas odchádza z domu (1989)Starší zmínky alba jsem registrovala jen velmi letmo, lidovky, folk apod. jdou obvykle mimo mě, zajímalo mě ale, jak je to s tou morbidností a tísnivými dojmy, které se tu probíraly v poslední době. Zuzana Homolová má v oku šílenou jiskru, bezpochyby. Smíšené pocity u mě vzbuzuje hlavně skutečnost, že o tíživých tématech zpívá se zaujetím, ale bez účasti. Její projev je zvědavě živý, současně odtažitý, až studený. Kdyby ale nebyl, kdyby všechno, o čem zpívá, prožívala naplno, výsledek by nejspíš byl nesnesitelně ukňouraný. Právě strohost a absence pentliček je přitom na hudbě přitažlivá. Největším dílem ji táhne právě vokál, který se vlní, protahuje a hopká v přískocích. Kolem něj jsou volně v prostoru zavěšeny nemnohé nástroje.

A nesmíme zapomínat, že album je sice morbidní, ale též silně poetické, třebaže po způsobu ledových květů na okně zamrzlém zevnitř. Druhá část desky inspirovaná lidovými písněmi skutečně budí dojem fascinace smrtí. Dumala jsem tady nad tím nedávno - umění častěji tryská z bolesti než ze štěstí, osudová rozluka je dramaturgicky přitažlivější než happy end, balada skýtá výraznější interpretační možnosti než přírodní lyrika. Zamračený, kostrbatý Neruda obstál ve zkoušce časem podstatně lépe než unylý krasopěvec Hálek, atd. Z první, autorské části alba se mi rýsuje portrét Zuzany Homolové jako ženy, která ví, že stát se může cokoli. Krása a láska neustále čelí hrozbě zániku, blízkost je nesmírně křehká. To všechno se ona nebojí vidět, což jí dává poněkud hrozivé rysy, ale také a především jí to otevírá ohromný duševní rozlet a volnost prožitku. Závratná, čirá krása bez ozdob a bez záchranné sítě, opravdová do morku kostí.
judith Judith You find your way - so come what may 17.5.2024 23:04  27212
Poslouchám tipy z YTB kanálu Make Weird Music, což je též webová stránka, dalo by se říci časopis, kde dělají původní rozhovory s hudebníky (SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM, GENTLE GIANT, ADRIAN BELEW...), věnují se otázkám kreativity, různým přesahům... zkrátka zajímavé místo plné zajímavých lidí. Z jejich tipů mě relativně nejvíc zaujaly dva:

Eponymní album SEABROOK POWER PLANT
Experimentální jazz punk založený na zběsilém drhnutí banja. Jeden z fanoušků na Bandcampu album výstižně popisuje jako mývala valícího rezavou plechovku po skládce nukleárního odpadu. Hrubé, syrové, rozhárané, špinavé průmyslovým způsobem. Nespoutané, ale ne zcela bez systému.

I LIKE TO SLEEP: Bedmonster's Groove (2024)
Kapela Znorska (Trondheim) se sympatickým názvem přináší studenokrevný prog / jazz se zajímavými perkusemi, v němž se z čistých, přehledných struktur vynořují zlověstné vzorce skvrn. Album působí pozvolna a podprahově, vtahuje nenápadně. Baví čím dál víc.
juri Juri 17.5.2024 21:26  27211
Antony
ad VITSKÄR SÜDEN - Vessel (2024)
Díky moc!
juri Juri 17.5.2024 21:25  27209
Díky všem za tipy, mám zaevidováno...
juri Juri 17.5.2024 21:23  27208
U mě stále klasika…

Transcendentní dílo!

BENJAMIN BRITTEN – War Requiem (DR13, 24/96)

ProStudioMasters


BENJAMIN-BRITTEN-War-Requiem
dutch Dutch 17.5.2024 19:39  27207
slavaCaptain Caravan zní ambiciózně, energicky a temně. Jen jestli tam té elektroniky není trochu moc.

[ 24887 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt