Antony - ad HomolováOna je ujetá, jo. Ale krása je v tom taky, když beru album jako celek (i s první půlkou, o které jsem v závěru svého příspěvku mluvila) a včetně hudby, ne jen textů. Které jsou poetické v obratech jako "sneh je láska mrazu s vodou v príliš tuhom objatí" - to je pronikavý básnický postřeh, pěkný, protože výstižný, ne kytičkově "hezký". Lidovky posílají vyznění alba jako celku do hodně náročných vod pro citlivého posluchače. Jako celek deska vlastně moc nefunguje. Zrádné na ní je právě to, že zprvu naladí a pak vytáhne kudlu, aniž by hnula brvou. Což by se dalo brát jako výstižné vzhledem k tématu (kterým je ošklivě zlomené srdce, zhrzenost a opuštěnost), ale tolik bych snad ani nedomýšlela.
Co domýšlet budu: Homolová svůj dlouhohrající debut neutáhla autorsky. Ona tam ty lidovky potřebuje. Složila hudbu k několika básnickým textům (vycházím z informaci v rozšířeném CD bookletu) a víc prostě nedá - celá její diskografie je poměrně útlá, jak se dívám. Je hlavně interpretka, hlasově má své kvality a kouzlo, ale i v tomhle ohledu jí prožitkový a výrazový rejstřík stačí velmi těsně. Nemá takovou schopnost jemného odstínu jako zmínění Ulrychovi a možná ani dost bohatý vnitřní svět na plastičtější pěvecký projev, je citově poněkud plochá. Což jsem se pokusila popsat a vidím, že v tomto bodě se mnou souhlasíš.
Lidovky psychologický rozměr nemají (proto právě byla Maryša tak převratná). Přikládat k nim prožitkový aparát dnešního vnímavého posluchače je riskantní a možná i sporné z hlediska hodnocení. Jak píšu, mě to do těchto vod nikdy netáhlo, nedokážu říct, co na nich lidi mají. Možná tu nepřikrášlenost? Působí upřímně? Nevím. Já jsem v druhé půli alba cítila, jak se odtahuju a zavírám. Myslím, že na opakovaný poslech bych potřebovala mít náladu. Jestli jsi desku kvůli úpravám ripu poslouchal důkladněji a jindy, než by sis sám přál, vůbec se nedivím, že ti z toho není příjemně. Pro mě bylo jedno z největších ponaučení poslední doby, že si nesmím vybírat věci k poslechu podle vnějšího kalendáře, nedělá mi to dobře.
Souhlasím, že moje tvrzení, které jsi vypíchnul, se nedá vztáhnout na album jako celek, na každou jeho část. Osobně v tuhle chvíli myslím, že celek je tady až příliš roztříštěný, nesourodý, než aby se dal výstižně shrnout. Ne kvůli bytostně komplexní povaze uměleckého díla, které se každé zjednodušující redukci přirozeně brání, ale prostě proto, že se zas tolik nepovedlo. Přesto v něm vnímám určité kvality a jednou z nich je odvaha nevyhýbat se těžkým zkušenostem. Hudebně je autorská část desky zajímavá, svěží. Homolová je pro mě uvěřitelná, ale nechtěla bych se do jejího světa nořit příliš hluboko, záklopka tam opravdu chybí. |
Registrace nového uživatele 
