Hudební publicistikaÚryvek z článku Muzikální šajsma, autor Karel Milota (1998):
"Včera časně ráno jsem poslouchal své oblíbené Partitury z rádia Vltava a doslova mě srazila do kolen jedna houslová sonáta. Pozor, nyní se pečlivě vyhnu všem jménům, neboť hodlám spílat, a to je žalovatelné. Ten chlap, jinak vysoce kvalifikovaný houslista známého jména, tam v intencích takzvané autentické interpretace ničil skladbu jistého raně rokokového emigračního českého mistra, notabene ve své době vyhlášeného houslového virtuosa, takovým způsobem, že bylo možno skutečně jen spílat, nic víc. Z jeho vzácných staroitalských houslí (vím, jaké značky jsou jeho housle) se linulo hrůzné skřípění, intonaci ani tempo to nemělo, frázování bylo zcela záhadné a připomínalo sérii opileckých škytů...
Mám jistou zkušenost s touhle hudbou, ale tu nepochybně dobrou sonátu jsem dešifroval jen s krajními obtížemi, abych aspoň jakžtakž pochopil, co tam pan B. myslel. Víte, co se mi najednou vybavilo? Stojí chlapeček Kája, mírně opocen trémou, před naplněným sálem (tehdy takové podniky ještě naplňovaly sály) hospody U Nováků v Modřanech a ze všech slabých sil drásá rubato rubatissimo na svých housličkách světovou premiéru skladby laskavého pana učitele Vrby Náš Mourek. Tenkrát se mi v zápalu boje povedlo vynechat několik taktů, ale doprovázející rutinovaný pianista, další náš pan učitel, to lehouce zaretušoval.
Jenže to vrzání se ovšem dělo na akademii hudební školy.
Prátelé drazí: vlezte mi na záda s vaší skřípavou a rozhoupanou autentickou interpretací, která mi zní, jako byste to nahrávali po dlouhém mejdanu. Byli jste v 18. století? Poslechli jste si, jak to tam ti pánové hráli? Nesete mi nahrávky? Ne? Tak o čem se bavíme? Nic, pravím nic, ani tak podrobný návod, jako napsal Philipp Emanuel Bach o hře na klávesové nástroje, nemůže být než návod, popis. Vše je zas jen hypotéza. Ale my posluchači, zdá se mi, se začínáme stávat objektem nátlakové akce hrstky snobů, pošetilých teoretiků a svedených módních praktiků, kteří normální, rovné hraní hudby 18. století pomalu agresivně vyhlašují za cosi abfällig a nastolují místo toho svévolnou, intelektuálskými řečmi podpíranou šmudlaninu." |