Tak mě z dnešního přebohatého menu zaujalo KEOR: Petrichor (2018), asi i proto, že u nás pár hodin vytrvale lilo - petrichor je vůně země po dešti, jeden z nádherných a uměle nenapodobitelných darů přírody. KEOR je one man projekt, který soudě dle obalů prošel za léta existence velkým vývojem, čemuž by napovídalo i motto "už nevím, kdo jsem já, o nic víc, než kdo jsi ty." Ejhle, další, co (se) hledá. Tenhle chlapík, zpěvák a multiinstrumentalista Victor Miranda-Martin, má zjevně hodně naposloucháno, leč kouzlí s tím osobitě. Je spíš ladný, hladí víc po srsti, ale čuju tam něco voupraudickýho, nebude to okázalé hezounkování.
Též si píšu za uši MOVING GELATIE PLATES, až bude nálada na něco nevšedního.
A jo, přijde mi svým způsobem strašné, jakým šmahem alba a umělce člověk podrobuje zhodnocení, už tady to prvotní očichání určí mnohé, ale prostě není čas dávat všemu x šancí, jestli náhodou. |