Poslouchám:puschpull [27548]:
THE BARDIC DEPTHS - What We Really Like in Stories (2024)
:-)
Cituji z progarchives: (překlad DeepL)
The Bardic Depths se vracejí s třetím albem pod tímto názvem, i když vzhledem k tomu, že texty stále obstarává Brad Birzer a kapelu vede zpěvák/basista/klávesista Dave Bandana, jde v mnoha ohledech o pokračování Birzer Bandany, která vydala dvě alba, než se z housenky proměnila v nádherného motýla. Zajímavé mi přijde, že výtvarné zpracování je dílem Kevina Thompsona, který dříve maloval pro Big Big Train, protože stejně jako oni se změnili v něco mnohem uhlazenějšího a profesionálnějšího, než když začínali. Stejně jako v případě vynikajícího alba Promises of Hope z roku 2022 zůstáváme u základního kvarteta, kde se k Daveovi opět připojili Peter Jones (Camel/Tiger Moth Tales/ Red Bazar), Gareth Cole (Paul Menel/ Fractal Mirror) a Tim Gehrt (The Streets/ Steve Walsh), zatímco produkce se opět ujal Robin Armstrong (Cosmograf).
Ačkoli se nejedná o koncepční album jako takové, lze tvrdit, že je tematické, protože se neustále věnuje autorům a jejich příběhům, přičemž jednotlivé písně jsou věnovány spisovatelům napříč lety, včetně Alana Moora, Willy Cartherové, Waltera Millera, Lewise a Tolkiena a Roberta Rankina. Se čtyřmi zpěváky se nám dostává svěžích harmonií, zatímco Peter přidává nádherný klarinet a altový saxofon, na které jsme zvyklí z jeho ostatních kapel, a dodává jim bohaté nuance. Na tomto vydání jsou všechny klávesy Daveovy, což je oproti minulému vydání, kde byli tři další, docela změna, ale i když se kapela nějak smrskla sama do sebe bez hostů, hudba má větší hloubku, šíři a přítomnost. Výsledkem je progresivní rocková hudba, která místy působí až pastorálně, což je ještě více spojuje s Big Big Train moderních let, s vokály a melodiemi, které posluchače rozesmějí. Není to těžké poslouchat a chvílemi to působí téměř jako útěšná deka, protože se omotává kolem našich smyslů a stejnou měrou poskytuje teplo a potěšení. Je to album promyšlené, a to jak v textech, tak ve způsobu, jakým se prezentuje, vyzrálé a bez bezhlavého spěchu. Není pochyb o tom, že se jedná o dosud nejlepší album, které stojí za prozkoumání.
|