Bandité pro baladu - filmVladimír Morávek je úkaz českého divadla a filmu, jeho Nudu v Brně mám moc ráda a v Banditech se objeví některé podobné motivy. Poznávám i jeho divadelní rukopis. Trochu se o jeho přístupu rozepíšu. On miluje x-krát provařená témata. A vyžívá se v tom, že jim vdechuje nový život, novou působivost.
Pamatuju si z 90. let jeho inscenaci Romea a Julie. Co na tom chcete vymyslet? Morávek hru umístil do Verony, města nesmrtelných milenců, kde pro znuděné turisty denně hrají neméně znudění herci. Jednou vypadne představitelka Julie a principála napadne, než aby vracel vstupné, požádat stálou divačku, která chodí pravidelně a zná hru nazpaměť, aby zaskočila. Hrála ji Pavla Tomicová. A tato nevšední Julie, která opravdicky miluje Romea, vnese do hry kromě živelného zmatku též ryzí city. Což si nepředstavujme nějak vznešeně, vznešenost Morávek rád nemá. Takže Julie přednáší monolog o lásce a převléká přitom peřiny. Morávek se též nebojí citů v jejich plné podobě - ví, že když člověk pláče, nekanou mu jen slzy, ale taky teče z nosu. Tělesnými tekutinami se v Banditech nešetří, postavy jsou realisticky uválené, upocené, uslzené i jinak přemožené niternými procesy. Pokud někomu schází autenticita, tady jí najde 80 minut. Morávek je taktéž velký cíťa a nakonec u něj obvykle láska zvítězí, ačkoli ne všichni přežijí. Vyžívá se v narážkách na jiná díla a má i pár svých režijních manýrů, které z celku trochu trčí.
V Banditech pro baladu je všechno. Původní tvůrci (mihne se i autor hudby Miloš Štědroň) i současné provázkovské obsazení Balady. Brněnské herecké legendy - bolestně chybí nedávno zesnulý Martin Havelka, pro Ivanu Hloužkovou nebo Norberta Lichého (což byl víc Ostravák) se naopak role stala jejich filmovým pomníkem. Provázek byl též proslulý letními pobyty pro stmelení a zocelení kolektivu. Výjezd autobusem do drsné divočiny je nepochybně i poctou této stránce herecké party. Film nemá souvislý děj, jde o mozaiku výjevů, které se sbíhají do významových ohnisek. Chce to vstřícného diváka, který příběh zná, jinak se nebude chytat.
Pár příkladů (spoiler alert): Filmaři průběžně pokládají účinkujícím včetně statistů otázku, zda je pro ně důležitější svoboda, nebo láska. Samoúčelná pitomost, řeklo by se. Jenže právě tohle je vlastně ústřední dilema, které Nikolu Šuhaje vžene do záhuby - převáží u něj láska k Eržice a je chycen. Podobně volně je zpracovaný třeba motiv zbojnického jednání na vlastní pěst, navzdory oficiálnímu systému a úřadům (které zde zastupuje především pohraniční kontrola), takřka životní závislosti jednoho na druhém v úzce stmelené partě, velké vášně, zde k herectví, díky níž se závěrečné představení nakonec přece jen uskuteční, nebo tragický motiv nevěsty marně čekající ženicha - nestihne se z natáčení vrátit do občanského světa. Především je ale film příběhem krásy, která se na pár vzácných momentů vzedme nad všechnu bídu světa a nejistotu života.
Na CSFD dostal film od jednoho uživatele pět hvězdiček a od pěti dalších jednu. Je to ujetost, absolutní. Svérázná, šílená. Ale nemůžu si pomoct, měla jsem celou dobu, slovy klasika, pusu do rohlíku. Za mě ano.
Lze za jednorázovou úhradu zhlédnout na YouTube. Placené členství netřeba, pouze uživatelský účet pro spárování platby kartou. |
Registrace nového uživatele 
