Dnešek (vlastně včerejšek, psal jsem to večer a nedopsal) byl z důvodu intenzívní pršenice rozdělen na dvě části.
Část první - Tamsweg cafe & shopping
Lilo fest už od brzkého rána, nálada na výšlap rychle upadla k nule. Stejně bylo v plánu někdy projít nedaleké správní středisko Tamsweg, k tomu se deštivé dopoledne dost hodí. Městečko má necelých šest tisíc obyvatel a plní roli našeho okresního města. Spadá pod něj celá oblast Lungau, auta zde registrovaná mají poznávací značky začínající na TA.
Na wikině čtu, že "Tamsweg je jedinou obcí v Rakousku s okresním úřadem, která nebyla povýšena na město". Zajímavé. Rozhodně jako malé útulné město vypadá, obzvláště když je obklopeno kopci, které jej ještě více zvýrazňují jako historický civilizační celek. Také jím protéká řeka Mur, dnes pěkně vzdutá a zpěněná.
Historické centrum je mrňavé, ale krásné a čisté. V Rakousku je všude na architektuře a souvisejícím urbanismu vidět, že zde nebyla násilně přervaná kontinuita majetkového vlastnictví, rodového řemesla a tradic. Staré i nové budovy zde existují v souladu a především jsou udržované a zcela funkční. I nejzapadlejší dědina má svoji stavovskou hrdost, osobitost, genius loci. V Tamswegu se v klidu k sobě tulí stará stodola, čistá a zjevně používaná, k modernímu zděnému domu zdobenému spoustou lokálních prvků. Ničemu to nevadí, naopak, je v tom cítit dědictví stovek generací.
Na kafe a tradiční štrúdel jsem si zašel do nejstarší místní kavárny, co funguje od roku 1859. Žraso ako praso, kafe solidní standard. Vídeňský design, prostředí stylové, absolutně skvělá obsluha, totální spokojenost. Co víc si přát. Jinak kvůli dešti se toho kromě nákupů dělat moc nedalo, obdivování architektury se omezilo na focení a letmé vstřebávání.
K nakupování snad jen poznámka, že Rakušáci si nežijí vůbec špatně. Skutečnost dvojí kvality výrobků je tu sakra znát. Všechno koupíte sice dráž, jsou to však jakostně úplně odlišné výrobky. V tomto malém okresním neměstě jsou k dispozici všechny možné Interspary, Billy, Lidly, a cokoli vás ještě napadne, akorát si od soboty odpoledne vůbec nic nekoupíte, jak jsem zjistil o víkendu. Ano, půlka soboty a celá neděle je totální mrtvo. Všechno absolutně zavříno, a to včetně kaváren a hospod, což mi hlava nebere. Dnes naštěstí bylo vše OK, aspoň v Tamswegu.
Část druhá - Bundschuhbach
Pod těžko vyslovitelným názvem se skrývá potůček protékající cca 15 km vzdáleným údolím. Odpoledne se počasí mírně zlepšilo, takže bylo možno vyrazit nach příroda. Podél potůčku, nyní řvoucí bystřiny, vede zpevněná a bezpečná cesta, krávy jsou odděleny od turistů a způsobně přežvykují v povzdálí.
Pohodová prochajda, převýšení 250 m, ušlo se 12 km, kochání se přírodními scenériemi naplňovalo ducha prakticky celou dobu. Alpy ukázaly svoji vlídnou tvář, když nepočítám vlka, co chvilku běhal docela blízko, pak zmizel v lese a já si nebyl jistý, co z toho bude. Vlci prý v těchto místech nežijí, tak to musel být zdivočelý pes, no, věřte tomu.
Těžko se to popisuje, ale každých sto metrů se člověk musí zastavovat, a zírat, jak je tady krásně. Atmosféra je zcela nepřenosná, fotky to neukážou. Sice jsem jich udělal dost, ale musím je přefiltrovat. Něco večer nahodím. |
Registrace nového uživatele 
