Malá nedělní úvahaVolně na motivy, které tu proběhly přes týden. O osobnostech a institucích.
Tvůrčí osobnost v sobě něco propojuje a přináší to do světa. K tomuhle jsou potřeba lidi. Krásně je to vidět v knihovnách, ale knížky jsou v této analogii jen zhmotněním myšlenek - je to na nich vidět líp než na hudbě. Představte si velikou, obří knihovnu. Když tam člověk chvíli sedí a pozoruje cvrkot, začne vnímat návštěvníky a jejich trajektorie jako síť. Čtenáři vytvářejí spojení mezi knihami, které by se k sobě jinak nedostaly. Internet (cca 30 let dozadu: mžiknutí!) a nyní AI tuto síť napodobují, ale chybí jim lidský rozměr - ukotvení ve smyslovém světě, emoce, hodnoty, estetické vnímání atd. Jsou to jen nástroje. Důležitý je člověk.
Myšlenky a nápady někdy doslova visí ve vzduchu, je jen otázka času, kdy a jak o sebe některé věci křísnou, jak přesně se to stane, ale kupříkladu po vynálezu elektrické kytary byla spousta hudby jen otázkou času, svým způsobem. Svým způsobem byla náhoda, kdo se zrovna narodil a příležitostí se chopil. Jednotlivec není počátkem a koncem všech věcí, nikdo nežije ve vakuu, ale je nenahraditelný jako individualita a entita. Vývoj by šel jinudy kupříkladu bez Hendrixe, přesto by se řada věcí dost možná stala i tak.
Osobnost je taky přirozeným, srozumitelným celkem, jednotkou našeho světa. Je ohromující, kolik toho některé osobnosti dokážou propojit a pojmout. Stávají se jistým vodítkem, značkou, zárukou, chtě nechtě. Ale jak se nám lidstvo a jím (nebo skrze něj, jak libo) na svět přivedené poznání, umění atd. v čase kumuluje, vzniká potřeba zahrnout nadosobní rozměr, shromáždit a uchovat to cenné co možná přehledným způsobem. Hudební institucí je kupříkladu vydavatelství nebo festival (institucionalizace umění a vzdělání jsou dvě odlišné věci).
Mnohdy fungují nejlépe, dokud za nimi stojí jedna výrazná osobnost nebo úzký tým lidí, kteří si sedí a vidí věci podobně, jsou naladění na stejnou vlnu. Protože propojení jsou živá a smysluplná pouze potud, dokud si zachovávají onen lidský rozměr. Zvyšují šance, že člověk objeví něco, co by jinak nenašel, ale dost možná by se mu to mohlo líbit. Poslechnout si album, protože "tenhle label dělá zajímavé věci", je využíváním síly a kladů institucí. Že se to mnohdy zvrhává, je jiná věc.
Podstatný je člověk jako potenciální průsečík rozličných vlivů, který má i své vlastní kvality. Potřeba nějakým způsobem přesáhnout rozměr jednoho života, jeho kapacity a možností, je zákonitá a přirozená. Plácáme se v tom, jako lidstvo, ale nějakou cestu najít potřebujeme, jinak opět nastane středověk. Malý svět, hezky jasný a přehledný, jednoznačný. Dá se pochopit, že tohle spoustě lidí chybí. Nebo nastane neogén - moře lidských monád, které spolu nedokážou nijak komunikovat. |