Remixy a reedice si zaslouží skvostné provedení, aby mělo cenu po nich sáhnout. Dobové vydání má neopakovatelné kouzlo, zjišťuju to i u knih. Večer jsem strávila s velmi reprezentativním výborem básnického díla Oldřicha Mikuláška, navíc s přetisky dobových recenzí a autorskými reflexemi díla, krásně připravený svazek... a dnes už pátrám v online antikvariátech po jednotlivých prvních vydáních. Typografie, individuální úprava, jinak voňavý papír, jistě též patina - ale i vědomí, že stejnou knížku měl svého času v ruce on... nedá se s ničím srovnat.
U Fishe je paráda, že na vše dohlíží osobně, taková edice má hodnotu. V literatuře se pro kritické vydání většinou vychází z tzv. vydání poslední ruky (poslední vydání knihy za života autora, u něhož se předpokládá, že znění schválil; v ediční poznámce se pak evidují všechny odchylky a změny), s prvním vydáním se pracuje vzácněji, ale čtenářsky mi připadá nejzajímavější svou autentičností. Oproti hudbě do samotného textu nikdy nikdo nevrtá, i pravopis se přibližuje současnému úzu jen tehdy, když to nesetře specifičnost vyjadřování, a vždy s upozorněním - editor zkrátka vybere jedno vydání jako základ a v poznámkách upozorní na různočtení, nevytváří nové znění.
Tolik pro zajímavost, jak se pracuje s knížkami. Samozřejmě běžné přetisky a reedice nic takového nedělají, zvlášť u knih, kde už vypršela autorská práva (70 let po smrti autora, bývalo to 50). Kuriózní je, že pro určení autorství je nutné doložit tzv. okamžik vzniku, v tomhle to má hudba asi jednodušší, aspoň dnes. |
Registrace nového uživatele 
