AntonyPrávě proto jsem tak fascinován osobou Anthonyho Phillipse, který (podle mě) do značné míry Trespass ovlivnil. Ačkoliv jeho odkaz přetrval i na dalších albech, něco z něj přece odešlo s ním. To něco se vynořuje na jeho sólovkách. Kromě prvních dvou velkých alb se to paradoxně objevuje zejména v sérii Private Parts and Pieces, kde nebyl přítomen žádný kalkul v tom, jak by jednotlivá alba měla vypadat. Jde o spontánně stvořená dílka či fragmenty, torza. Někdy je to jako návštěva středověkého hradu, který se dochoval jen částečně, přičemž o plnou podobu se postará fantazie posluchače. To je na téhle sérii to nejvíc fascinující a zároveň nejsmutnější. Z určitého úhlu pohledu se jedná o alba plná nevyužitého potenciálu. Phillips v nějakém rozhovoru natvrdo prohlásil, že má často problém vytvořit ucelenou skladbu. Je tak zcela zjevné, že se mu nejspíš nejlíp pracovalo ve dvojici s někým (Rutherford), kdo ho (nejen) v této dovednosti doplňuje. Je tedy velká škoda, že si na sebe nenašli víc času. Dnes jsem sledoval jeden rozhovor s ním, kde prohlásil, že Genesis byli ve svých počátcích setkáním dvou autorských dvojic. Phillips / Rutherford a Banks / Gabriel. Prý se potkali kvůli nějakému konkrétnímu projektu. A asi zjistili, že si mají co nabídnout i dohromady. |