Nursery rhymesŘíkanky, ukolébavky, básničky pro děti - často strašidelné, děsivé, nesmyslné. V Anglii nutno připočíst silně vyvinutý smysl pro nonsens a specifický humor, kterému Češi shodou okolností dobře rozumí. Našla jsem diskusní vlákno, kde lidé sdílejí, která říkanka jim z dnešního pohledu připadá nejpodivnější; některé citáty jsou i německy. Opakování a rytmizace jsou důležité způsoby, jak u dětí rozvíjet řeč a nakonec i hudební cítění, každý jazyk má svou melodiku. Jen tak mimochodem se při tom ale mrňatům dostane do hlavy spousta smetí.
Pro mě jsou GENESIS ve svém sedmdesátkovém období kapelou, která doopravdy vnímala svět. Běžný člověk tráví spoustu času v mlze - umění dělá to, že skutečně, zplna a do důsledků vidí. Východ slunce, bouřkové mraky, křivky krajiny, ale taky lidské pohnutky, výšky ducha i hlubiny srdce. Pokud jde o GENESIS, projevuje se to u nich především v hudební stránce. YES víc ulítávali na imaginaci, KING CRIMSON šli po skrytých principech. GENESIS viděli svět. Rozbitá hračka pro ně měla stejnou váhu jako velké dějiny. Melodie hrací skříňky, drobné popěvky, útržky všedních dialogů, to vše má v jejich hudbě své místo a vytváří její specifičnost. Proto jako posluchač cítím v jejich případě potřebu opravdu vnímat, co přesně hrají a zpívají. Mám pocit, že mě k tomu svým přístupem zvou, a já jejich výtvoru chci učinit zadost.
Obecně se mi moc nelíbí představa umění jako příjemného drbátka, které budu používat ryze dle svého uvážení. Každý vnímatelský dojem má vedle ostatních stejnou váhu, nikdy bych žádné osobní psaní o hudbě nezpochybňovala, nedivím se, že každý slyší něco jiného a jiné věci se mu líbí. Právě proto je krásné (a důležité) si o tom povídat. A vím, že nemá smysl snažit se v tomto ohledu cokoli "rozsoudit", je to neřešitelné. Na druhou stranu... umělec dává do díla nějaký záměr. Dílo nikomu nic nepřikazuje, ale samo určitý způsob vnímání modeluje - některé volněji, jiné vcelku přísně. Díky tomu je každé jiné, koneckonců. Zdá se mi cenné pokoušet se tuto specifičnost nahmatat a formulovat, nespokojit se s tím, že "každý může slyšet, co chce". |