JudithKe trilogii dodám přípodotek (bacha - cynickej):
Osobně nepotřebuji znát žádné okolnosti k tomu, aby na mne dílo patřičně zapůsobilo. Tedy nejenom okolnosti vzniku skladby, ale ani rodinné zázemí, stesky, neúspěchy, partnerská traumata, jak mu co vychází či nevychází, prostě žádný folklór kolem. Nic z toho by nemělo způsobit ani libost ani nelibost z díla. Pokud by umělec překročil jisté lidské hranice, vyloučím samozřejmě jeho výtvory z dosahu své pozornosti, nikoli však pro nelibost, ale z prostého odmítnutí a nesouhlasu.
Některé životní Fishovy peripetie samozřejmě znám, aniž by to mělo jakýkoli vliv na můj vztah k jeho dílu. Jsou to informace navíc, bez kterých bych se klidně obešel. Své dceři věnoval skladbu Tara na albu Sunsets On Empire (1997). Je vidět, že ji dost žere, v bookletu má několik fotek s tím malým děckem, což mi přijde zbytečné. No, jeho věc. Jsou lidi, co se na desky fotí s manželkama, čoklama, a jinou havětí, pošahanost nemá meze.
Patřím mezi lidi, co se zásadně vyhýbají publikacím ze života interpretů. Pár jsem jich čekl, absolutně mi to nic nedává. Z hlediska poslechu hudby je to zcela nesmysluplné. Sbírání drbů o mých oblíbencích mne nikdy nebavilo. Co mne zajímá jsou encyklopedické údaje, pro přehled. Ale ani ty samozřejmě nemají vliv na poslech. Potěší me, kdy vidím, že se někdo má dobře, že je vyrovnaný, že došel k naplnění. Občas mrknu na rozhovor, živou prezentaci, ale jsou to významově zcela okrajová témata.
Zato velmi citlivě až vypjatě vnímám, co interpet do své hudby vkládá. Nebo spíš jak se v nich vyskytuje jeho osobnost, jeho duch. Tento výskyt je u Fishe jako rozžhavený drát. Proměny, jimiž od počátku prochází jsou jasné, a lze z nich modelovat představu o něm jako o umělci. Pozor, nejdu na to přes rozbory textů, jeho verbalizovaných hnutí, jsou mi putna. Lovím jinde. A jsem přesvědčen, že ve správných vodách.
Jinak, spousta věcí, co jsi napsala, zcela koreluje i s mými. Zase píšu jen to, co zůstalo v rozdílu množin. |