Jarmil Burghauser, vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý (21. října 1921 Písek – 19. února 1997 Praha), byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník.
Jarmil Mokrý byl synem akademického malíře Františka Viktora Mokrého a akademické malířky Zdeny Burghauserové. Jméno Burghauser přijal po své matce v letech 1937–8.
V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány.
Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara (pražské Dvojky), kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 1940.
V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka.
Jako primán gymnázia napsal sci-fi román Vzduchem, který vycházel v roce 1932 na pokračování v dětském časopisu Paleček (ilustrovala jej autorova matka Zdenka Burghauserová).
Jarní vody (1968) - úvodní titulky (zámecký park v Lysé nad Labem?)
Sluha dvou Pánů, suita z baletu na Goldoniho námět (1957)
Sedm reliéfů pro velký orchestr (1962)
Cesty, osm kusů pro smyčce, perkuse, harfu, elektrickou kytaru a cimbál (1964)
Sarabande et toccata (1968)
Karolína a lhář - konec druhého aktu "Pro všechny svaté, bídnici trest!"
Deset skic pro sólovou flétnu (1965) - 8. Allegretto scherzando, to jsou takové kratičké, má jich tam všech 10, leč jednotlivě. |
Registrace nového uživatele 
