Některé filmové snímky mne naplňují nepopsatelnými pocity, které mohou vyvolat jedině vrcholná umělecká díla. Mezi takové jednoznačně patří a troufám si tvrdit, že zaujímá první místo, "Сталкер" (1983) Andreje Tarkovského. Mysteriózně nepravděpodobný příběh jak filmu tak ve filmu je ostře rozmlženým obrazem mnohého, co lidské duchovno může rozprostírat.
Doporučuji k přečtení tento skvěle udělaný článek o vzniku filmu, bohatý na podrobnosti, informace a dokumentární fotografie. Google ho umí docela slušně přeložit, i když občas vyrobí legrační nesmysly, např. "aby byl Stalker zastřelen" mělo být správně "aby byl Stalker natočen", protože anglické "to be shot" má ve filmařině jiný význam, než střílet, což Google translator ignoruje. Ale např. DeepL to překládá správně.
Pár slov Tarkovského o filmu:
Stalker není zoufalý film. Nemyslím si, že umělecké dílo může být inspirováno takovými pocity. Jeho význam musí být duchovní, pozitivní, mělo by přinášet naději a víru. Myslím, že můj film nepostrádá naději. Pokud je to pravda - není to umělecké dílo. I když má Stalker chvíle zoufalství, zvládá je. Je to druh katarze. Je to tragédie, ale tragédie není beznadějná. Tato historie zkázy dává divákovi stále záblesk naděje. Souvisí to s pocitem katarze. Tragédie člověka očišťuje. Každý obraz, i ten nejvýraznější (a právě takový by měl být), má velmi významný a velmi zřetelný intelektuální obsah. Nejvíce se mi líbí Stalker. Je to moje nejlepší část a zároveň ta nejméně skutečná. Spisovatel - který je mi velmi blízký - je člověk, který se ztratil. Myslím si však, že svou situaci dokáže vyřešit v duchovním smyslu. Profesor... Já nevím. Je to velmi omezená postava a nerad bych mezi ním a sebou hledal nějakou podobnost. I když i přes zjevnou omezenost umožňuje změnu názoru, má otevřenou, chápající mysl. -Andrej Tarkovskij |
Registrace nového uživatele 
