Po ránu, drazí přátelé, trochu klasiky a edukace. Klasika ve smyslu rockové hudby, ovšem. Je dobré mít na paměti kořeny, historii, představu o průběhu vývoje, souvislosti a návaznosti.
Existuje něco více či méně neurčitého, čemu se říká "hardrocková čtverka". Tradičně tam jsou řazeny britské soubory vzniklé na přelomu 60. a 70. let:
BLACK SABBATH
DEEP PURPLE
LED ZEPPELIN
URIAH HEEP
Nelze jim upřít velký stylotvorný význam, atd. Vždycky jsem k nim přidával velšské BUDGIE, jejichž hodnota je pro mne také absolutní. Vytvořit lze samozřejmě libovolnou čtveřici, škatulky jsou orientační pomůcka, takže prosím, jen do toho..
Je zajímavé, že na webu se konkrétně o této čtverce moc nepíše, možná je to jen lokální česká záležitost. Ale nevadí, chtěl jsem stejně o něčem jiném.
Osobně mám všechny čtyři zmíněné soubory velice rád a ačkoli jsou přístupem ke kompozici každý někde jinde, považuji je za zcela rovnocenné. I z hlediska vývoje lze studovat různé peripetie nejenom hudební, ale i tvůrčí, lidské a společenské. Není bez zajímavosti, že dva z nich stále hrají a vydávají desky (DEEP PURPLE a URIAH HEEP), ale jde již jen o rozbředlou parodii na původní svébytnou muziku.
K zajímavým zákrutům kariéry těchto profláknutých souborů patří jednak jejich vedlejší projekty, jednak sólová alba jejich členů. V tomto směru se nejdále dostali ex-vokalisté Ozzy OSBOURNE, David COVERDALE a Robert PLANT. I kariéra barda jménem Ronnie James DIO (ex-BLACK SABBATH, ex-RAINBOW) byla pozoruhodná. Trochu ve stínu stojí David BYRON (ex-URIAH HEEP) a právě toho jsem si dnes po ránu dopřával.
Za mne je D. Byron obdařen hlasovým a výrazovým fondem, kdy se mu může přiblížit snad jenom R. Plant. Jeho schopnost být rozmanitý, barevný, přesvědčivý a ve všech polohách naprosto suverénní je v rockové muzice zcela ojedinělá. Jediné limity mu stanovila kapela, které se musel přizpůsobit, a chlast. Na alkoholovou závislost tento neobyčejně talentovaný pán dojel, kvůli ní byl vyhozen z mateřské kapely, a chlastem zdevastovaný předčasně zemřel v únoru 1985 ve věku 38 let.
I tak po něm zůstala (kromě devíti Uriášských) pozoruhodná sólová alba. Hlas mu držel do poslední chvíle, pokaždé s ním dokázal čarovat, dokázal propůjčit jinak banálním skladbám nenapodobitelné charisma, dokázal uhranout, omotat, zaháknout se. Proto doporučuji vaší pozornosti následující nahrávky, které ač pod různými názvy projektů, jsou jeho post URIAH HEEP sólovkami:
David BYRON - Take No Prisoners (1975)
ROUGH DIAMOND - Rough Diamond (1977)
David BYRON - Baby Faced Killer (1978)
The BYRON BAND - On The Rocks (1981)
V případě zájmu mohu nahodit, ale na streamech se alba předpokládám též nacházejí.
Podotknu, že byla historicky ustanovena i velká thrashmetalová čtyřka známá jako "Big Four", tedy METALLICA, MEGADETH, SLAYER a ANTHRAX. Já kdysi vytvořil stínovou thrashmetalovou čtyřku, kde byli METAL CHURCH, FLOTSAM AND JETSAM, TESTAMENT a OVERKILL. Mno, to jen tak na okraj.. A ještě víc na okraj nelze nezmínit teutonic thrash metal trojici, tedy SODOM, KREATOR, DESTRUCTION, k nimž jsem vždy přiřazoval čtvrtou bandu, a to NECRONOMICON.
Pro dnešek vše, zapsat do deníčků.. :) |