RARE EARTH
Včíl k těm jejich deskám. Můj koment a hodnocení.
Dreams/Answers (1968) ***
12 skladeb, 34 minut. Roztomile naivní psychedelic rock s barokními melodiemi (tím narážím na nedávnou diskuzi ohledně barokního popu), slyším je tam. A samozřejmě trumpetky, housličky, flétničky, kosmické klávesy a zvučíky, úplně vidím ty květinové košile a houpavé pohyby. Krásná muzika, naivní, nadšená, plná fantazie a tajokrásných představ. Mám pro takovou muzičku slabost.
Nahrávka neučinila žádný extra úspěch, vlastně ani neměla čím ho získat, tento styl na konci 60. let již dozníval a bylo třeba přijít s něčím onačejším.
V roce vydání Verve dali desku na trh v USA, Kanadě a na Jamajce, přes MGM také v Izraeli a pro Evropu je v roce 1971 reeditovala německá pobočka Metro Records. Pak bylo třeba vyčkat 46 let do roku 2017, kdy vyšla první CD verze v USA a následně roku 2021 v Japonsku. Víc nic. Jelikož CD má DR9, ponechal jsem si v archivu jen vinyl rip z původního amerického vydání s DR12.
Get Ready (1969) *****
Dvojka a současně debut u firmy Motown / Rare Earth, kde v té době byli RARE EARTH jedinou čistě bílou kapelou, přináší zcela odlišnou hudbu. Drsnou až hard rockovou, s výrazným blues odérem a především ambiciózně komponovanou. Ty tam jsou snové hrátky s květinkami, tady se jede dřevorubecky poctivě. Macatá saxofonová a hammondová sóla v zeminou vonících pasážích mne těší obzvláště.
Na etiketě označeni jako The RARE EARTH přinášejí pánové na A straně 5 skladeb, mezi nimiž je ambiciózní song Magic Key a odzbrojující provedení songu Tobacco Road. Celou B stranu zabírá jedenadvacetiminutová Get Ready, což je naprosto velkolepá kompozice nejenom délkou, ale i účinkem. Verze zkrácená na 3 minuty dosáhla v US The Billboard Hot 100 čtvrté příčky a stala se nejúspěšnější skladbou skupiny. Singl získal zlato za prodej přes 1 milion exemplářů, samotné album dosáhlo na platinu. V této souvislosti není bez zajímavosti, že skladba Get Ready se v původní více psychedelické verzi, též tříminutové, nacházela již na neúspěšném debutu. Skladbu původně napsal Smokey Robinson a měla roku 1966 úspěch v provedení The TEMPTATIONS, také z Motown stáje.
Díky úspěchu bylo album na vinylu vydáváno všude možně a bohatě reeditováno. Stejně tak první CD provedení vyšlo v USA, Japonsku a Evropě již roku 1987 a dodnes mnohokráte v různých remasterech. První CD vydání má DR12, vinyl DR13, více mi není třeba.
Generation (OST) (1969)
RARE EARTH byli osloveni, aby natočili hudbu pro stejnojmennou komedii režiséra George Schaefera. Vzniklo album s osmi skladbami, ale v prodeji se udrželo jen krátce. Film byl propadák a Motown album stáhnul z prodejů. Titul byl reeditován pouze jednou, v roce 2020 vznikl dvou tisícový náklad na růžovém vinylu. Na CD album samostatně nevyšlo nikdy, skladby ale můžeme nalézt jako bonus na japonském CD vydání alba Ecology (1970) z roku 2023.
Některé skladby byly v remixovaných úpravách použity na následujících albech.
Ecology (1970) *****
Pokračuje v duchu Get Ready (1969), kompozice jsou propracovanější a ne tak hrubé. Najdeme 11 minut dlouhou jamovitou skladbu (I Know) I'm Losing You, z níž vzniknul hitový singl, a za zmínku stojí také sedmiminutová Eleanor Rigby od The BEATLES, která byla v původní verzi již na předchozím soundtracku. Pro mne je album prakticky dokonalou ukázkou jak mohla být hudba upředena ze nestárnoucích ingrediencí zaručujících ten nejvyšší zážitek.
První CD vydání z roku 1986 má DR12 a lze je poslouchat bez jakýchkoli problémů.
One World (1971) ****
Další tvrdá a skvělá nahrávka. Hard rockové rytmy se soulovým zpěvem s dodatečným množstvím sborů, dechů a Hammondů zaručují úspěch. Skvělá kytarová sóla. Kapela jede s živočišným nasazením a rozdává energii plnými hrstmi. Také můžeme místy zaslechnout pěkně mrštné funky rytmy, zatím ale pod příkrovem kovaného rocku. Z osmi tracků je jeden přes sedm minut, ostatní mají standardní stopáž.
Elpíček bylo celosvětově vydáno hafo, akorát CD vyšlo až v roce 2015. Firma s názvem Culture Factory je zprasila na DR6, takže poslouchám vinyl rip s DR12 a maximální spokojenost.
Willie Remembers (1972) ****
Na této desce o houmlesákovi Williemu se sklouzává více do mainstreamu. Slyšíme boogie, rock'n'roll, soul, hodně klouzavých melodií a sborů. A sgtrana jde na ruku rádiovému posluchači, B strana je tvrdší. Desku završuje třináctiminutový kusanec I Couldn't Believe What Happened Last Night s krásnými fuzzy kytarami, neúprosně twistujícím rytmem, saxofonovými vyhrávkami a trylkujícími Hammondy, záchrana reputace se koná. Zajímavost - jde o první album, kdy jim Motown dovolili realizovat své vlastní kompozice na většině plochy, předtím šlo spíše o vzácné jednotlivosti.
Situace s CD je stejně tristní jako u předchozí desky, výborný vinyl rip má DR13, takže super.
Ma (1973) *****
Poslední výšvih kapely na vrchol. Deska sice komerčně zaznamenala ústup, žádné hitíky se nám tu neurodily, ovšem muzika parádní. Ani kritika nešetřila pochvalou. Nahrávku otevírá naprosto famózní titulka Ma v délce přes 17 minut. Nedá vydechnout, kompozice je promakaná, spletitá, plná kouzelných zákoutí a schopná vás přibít k zemi i povznášet současně. Hypnotizující, jak jen blues rock umí být.
Oproti minulé desce zde nenajdeme jedinou jejich autorskou věc, celé album napsal producent Norman Whitfield. Další zajímavostí je, že právě tato deska vycházela masivně (ve srovnání s předchozími) od roku 1989 i na CD. Vydání z roku 1994 má DR15, což je neuvěřitelné. Jasná volba.
Back To Earth (1975) ****
Nevím, jak ten návrat zpět na Zemi pánové zamýšleli, ale stylový kotrmelec provedli pořádný. Z hudby prakticky vymizely tvrdé kytary, hlavně se tu lehkonoze souluje a funkuje, typická černošská Motown produkce. Ale pozor - výborná. Navíc flétnové laufy tomu dávají na zvláštnosti. Deska mne baví, je pohodová přitom dovede naplnit očekávání z nebanální hudby. Rezignace na delší kompozice je jaksi samozřejmostí, ale vůbec to nevadí. Nový zpěvák Jerry LaCroix má velice charismatický hlas, to také dělá hodně.
Na CD samostatně vyšlo album pouze jednou, ale je zmrvené, rok 2019 zvuku nepřeje. Dále je k dispozici jako split s albem Rarearth (1977), kde má DR11, lepší než nic. Jediný vinyl rip, který jsem našel má DR13, ale ten rip není úplně dokonalý, člověk si holt nevybere.
Midnight Lady (1976) **
A máme tu disko. Poslední pokus si urvat kousek koláče byznysu moc nevyšel, zůstala nám tu trsavá nahrávka s cukavým funky, dámskými sbory, jedovatými klávesami a plytkými songy. Určitá snaha něco vylepšit je v posledním jedenáctiminutovém tracku Wine, Women And Song, jenže poněkud syntetický projev veškerou snahu sráží do průměru. Pořád ale jde o nejlepší song na albu, který dává vzpomenout na to lepší.
CD se konalo jediné, a to roku 2019, vinyl rip mám jeden opotřebovaný a popraskávající, ale tady není čeho litovat.
Tím končí období u Motown / Rare Earth, ale kapela se nestěhuje daleko. Přechází k navazující značce Motown / Prodigal, která též sídlí v Detroitu.
Rarearth (1977) ***
Zde se skupina prezentuje dobře odsýpajícím soulem s funky prvky. Krátké nekonfliktní písničky co mají zaujmout americké publikum, v rámci stylu asi celkem zdařilá tvorba. Oddechovka na dobré úrovni. Nějak takhle hráli v začátcích TOTO, ale přece jen lépe.
Z vydavatelské aktivity je vidět, že Motown měli silné zázemí a deska v tom roce vyšla velkoryse po celém světě. Reeditována však nebyla nikdy, a to v žádné formě. Na CD je k mání jen na split s Back To Earth (1975), kde má pohodových DR12.
Band Together (1978) *
Grand Slam (1978) *
V rychlém sledu vyšly desky obsahující dobové disko ve stylu BEE GEES. Není to úplně odpadní muzika (i když některé songy jsou rána do palice), ale její poslech moc smysl nedává. Obě alba vyšla společně, DR12, s ušima to nic neudělá, ale spíš to otráví prázdným obsahem. Samá zaměnitelná klišé.
Band odchází od Motown a snaží se uchytit jinde.
Tight And Hot (1982)
Nahrávka pod RCA nakonec vlastně pořádně nevyšla, je prakticky nesehnatelná. Po pravdě, ani jsem po ní nepátral.
Different World (1993) *
Zde je hlavně zajímavé, že album vyšlo u rakouských Koch International, kteří se původně specializovali na německy zpívaná alba. V roce 1987 si ale syn starýho Kocha otevřel pobočku v USA a ulovil i naše RARE EARTH.
Vydáno jedinkrát na CD a kazetě, hudebně zcela postradatelné. Kolovrátková umělohmotná spotřebka s devadesátkovou produkcí. Částečně cover verze (na Bítlsácké Lady Madonna je obzvláště slyšet totální nemohoucnost), částečně předělané vlastní songy. Občasné kytárky sice potěší, ale nápady se vytratily.
A Brand New World (2008) ****
Tohle si už postarší pánové vydali na vlastní značce Rare Earth Music nejspíš hlavně pro radost. Nesháněno, ale pustil jsem si to ze zvědavosti na YTB. Usedlé páprdovské soft rockové muzicírování. Furt lepší než pokusy o disko. Žádný průšvih.
Vlastně, po doposlechnutí do konce musím konstatovat, že jde u velice dobou muziku, to jsem fakt nečekal. Doporučuji!
YTB
Co dodat? Vždycky je co dodat!
Pět pointů ještě mám.. :)
1. Skupina hrála poměrně zhusta cizí songy, z tohoto hlediska pánové byli hlavně v roli interpretů. Ovšem od 2. do 7. alba velmi schopní a dávající muzice duši. Zde se opět ukazuje, že daleko důležitější je na interpretaci právě ta pocitová stránka, než nějaká precizní ekvilibristika. Docela smutně zajímavé je, že alba, kde převažovala vlastní tvorba, najednou cosi ztrácela.
2. Bacha na splitka 2 alba na 1 CD. Vyšlo jich jim celkem dost. Některá mají mizerný zvuk, některá jsou pirátská, některá obsahují zkrácené songy (aby se jim to na plochu CD vešlo), aniž by to bylo v bookletu poznamenáno. No a jiná zase obsahují jejich slabší hudební kousky, takže taky blbě.
3. Ale není třeba zoufati, to nejlepší z jejich alb je pohromadě ve 3CD boxu Fill Your Head: The Studio Albums 1969-1974 z roku 2008. Je tam i spousta singlů a zvuk se motá kolem DR11, takže v poho.
4. Kapela přes svůj velký úspěch v USA, kde patří mezi rodinné stříbro, není v Evropě prakticky známa. Je to škoda a je to také jeden z důvodů, proč se o nich rozepisuji.
5. Technická. Všechna hodnocená alba jsem si sehnal čistě z poznávacích důvodů. Částečně je mám uložena z vlastních zdrojů, částečně z cizích. Vinyl ripy nejsou moje.
Děkuji za pozornost. |